Petr Hartman: Pokus o další modernizaci ČSSD

14. březen 2014

Sociální demokracie se nechce vydat ve stopách ODS. Alespoň před touto cestou varuje předseda Bohuslav Sobotka. Nebezpečí ústupu z politického výsluní má minimalizovat oslovení dalších cílových skupin voličů. Mají mezi ně patřit mladí lidé a osoby s vysokoškolským vzděláním. Zjednodušeně řečeno, sociální demokraté se mají pokusit o svoji modernizaci.

Nebude to poprvé. Už pod vedením Jiřího Paroubka si toto dala ČSSD za úkol. Měla se jednak zbavit nálepky skrytě komunistické strany a zároveň měla zacílit na voliče z řad mladých lidí, živnostníků, intelektuálů, nebo obyvatel hlavního města. Jak ukázala realita, vzletná slova nedošla naplnění. Sociální demokraté získali ve sněmovních volbách v roce 2010 zhruba o deset procent hlasů méně než před čtyřmi lety. Modernizace se mimo jiné projevila v tom, že v cílových skupinách voličů, na které se zaměřila, převládal spíše negativní postoj k sociální demokracii a hlavně k jejímu tehdejšímu předsedovi Jiřímu Paroubkovi.

Jedním z mála hmatatelných výsledků proklamované modernizace bylo rozhodnutí volit předsedu přímo hlasy všech členů a nikoli zprostředkovaně delegáty sjezdu. Nakonec se vedení této moderní myšlenky zaleklo a přímou volbu dosud ani jednou nepoužilo.

Bohuslav Sobotka hodlá záměr modernizace znovu oprášit. V sobotu o ní budou diskutovat sociální demokraté na konferenci. Vzhledem k tomu, že ČSSD ve sněmovních volbách na podzim 2013 přišla o další příznivce, nezbývá jí nic jiného, než se pokusit zastavit jejich odliv a snažit se získat nové sympatizanty. V pozici nejsilnější vládní strany to bude pro ni náročný úkol. Má-li se v něčem Sobotka poučit od svých předchůdců z řad ODS, kteří byli premiéry a zároveň stranickými předsedy, potom v tom, že musí mít ve vedení ČSSD spolehlivého člověka, který se bude věnovat chodu strany. Předseda vlády na to nemá čas a může nad fungováním strany ztratit kontrolu.

Vnitřní rozštěpenost bývá jednou z příčin poklesu popularity dané strany. Další je potom neochota rozloučit se s určitými lidmi, kteří propojují byznys s politikou. V ODS se o nich léta hovořilo jako o kmotrech. V neposlední řadě musí strana dokázat oslovit veřejnost nejenom dobrým programem, ale rovněž schopností ho prosadit. Opakovaný rozpor mezi slovy a činy totiž přispívá ke ztrátě důvěryhodnosti a tím i k odlivu voličů.

Nahlédne-li člověk do dokumentu z roku 2007, ve kterém si ČSSD jasně stanovila, jakým způsobem se chce modernizovat, potom je zřejmé, že ve většině bodů došlo k výraznému rozporu slov a činů. Bude-li podobně postupovat i v případě nejnovějšího pokusu o modernizaci, může sociální demokracie dříve nebo později dospět do stádia blížícího se politické smrti, ve kterém se nyní nachází občanští demokraté.

autor: Petr Hartman
Spustit audio