Petr Hartman: Padouch, nebo hrdina aneb Razie na úřadu vlády po pěti letech

13. červen 2018
Petr Nečas a Jana Nečasová, soud

Spektakulární zásah na úřadu vlády byl fiaskem. Pět let po jeho provedení si to myslí řada politiků a nemalá část veřejnosti.

Jejich hodnocení vychází z konkrétních výsledků práce policistů a státních zástupců. Jednotlivé kauzy, které z toho vzešly, totiž dosud neskončily pravomocným rozsudkem.

Petr Hartman: Jana Nagyová-Nečasová může zamířit za mříže

Jana Nečasová, dříve Nagyová

Jste-li považován za pravou ruku premiéra, můžete řešit osobní problémy pomocí tajných služeb. Alespoň takovou představu měla Jana Nagyová, nyní už Nečasová, když se snažila přimět k rozvodu tehdejšího předsedu vlády Petra Nečase.

Vlivní zákulisní hráči, kteří byli původně na mušce vyšetřovatelů a jejichž sledování celou kauzu odstartovalo, dosud úspěšně bourají konstrukce o tom, že de facto řídili politiky, obsazovali důležité posty ve státní správě svými lidmi a „vydělávali“ na tom desítky až stovky milionů korun.

Dokázat před soudem na základě neprůstřelných důkazů fungování korupčně-klientelistického systému je podle všeho nad síly vyšetřovatelů. Buď je to dáno tím, že žádný neexistoval, nebo zkrátka fungoval tak dobře, že ho nelze trestněprávně postihnout.

Velká očekávání, která na tiskové konferenci po zásahu na úřadu vlády byla před pěti lety vyvolána, nebyla naplněna. Přesto nelze jednoznačně tvrdit, že práce policie a státních zástupců posloužila pouze k tomu, že uspíšila pád Nečasovy vlády a vyvolala politickou krizi, s jejímiž důsledky jsme se de facto nedokázali do současnosti vyrovnat.

Na několik let za mříže

Když opadly emoce a orgány činné v trestním řízení se vrátily ke své práci, rozpadla se celá kauza do několika zdánlivě menších případů. Týkají se například zneužívání vojenského zpravodajství, úniku informací z BIS, tzv. poslaneckých trafik a podobně. Ani v jedné z nich nedošlo k tomu, že by šlo o výstřel vyšetřovatelů úplně mimo terč.

Ondřej Konrád: První výsledek legendárního zátahu

Petr Nečas a Jana Nečasová, soud

Po nedávném rozhodnutí Vrchního soudu, který vrátil případ Rath na počátek, když podle něho byly odposlechy povoleny nezákonně a nemohou tedy být užity coby důkaz, což ale ještě bude předmětem dalšího řízení, čekala veřejnost napjatě, jak tomu bude v kauze vyzrazení tajné zprávy BIS, tedy Jany Nečasové, Iva Rittiga a dalších.

Prakticky všechny skončily u nezávislých soudů. Ty vyhodnocují shromážděné důkazy a rozhodují o vině či nevině obžalovaných. Dokazování komplikuje skutečnost, že nikdo nebyl chycen přímo při činu a že důležitou roli ve většině případů hrají odposlechy. O jejich legálnosti se vedou soudní spory, což mimo jiné způsobuje, že se jednotlivé případy vlečou bez pravomocného verdiktu už pět let.

I kdyby nakonec soudy daly žalobcům za pravdu, jen těžko jednotlivé rozsudky překryjí pachuť, kterou zásah na úřadu vlády zanechal. V jedněch z toho důvodu, že se podle nich policisté a státní zástupci zapletli do podivných politických her.

Petr Hartman

V jiných zase z toho důvodu, že nedokázali splnit hlavní cíl, který si dali. Odhalit klientelisticko-korupční systém a jeho hlavní aktéry dostat na lavici obžalovaných a potom nejlépe na několik let za mříže.

Vyšetřovatelé a státní zástupci si za to mohou svojí mediální prezentací sami. Kdyby se chovali před pěti lety profesionálněji, možná by dosáhli většího úspěchu. Přinejmenším v tom, že by jejich práce nebyla vnímána jako fiasko.

  • Domácí
  • Komentář