Petr Hartman: Obvinění v ProMoPro

Více než dva roky od zahájení vyšetřování dospěli policisté k závěru, že 338 milionů korun bylo vynaloženo zbytečně. Za tuto sumu byly prý proplaceny činnosti, které buďto s pořádáním předsednictví nesouvisely, nebo nebyly vůbec provedeny. Před soudem by kvůli tomu mělo stanout dvanáct lidí. Podmiňovací způsob je na místě, protože ještě bude záležet na stanovisku státního zastupitelství.

Vzhledem k tomu, že vyšetřovatelé museli rozplétat pořádně nepřehledné klubko, do kterého byly zamotány nejrůznější činnosti a toky peněz mezi jednotlivými účty, není celý případ uměle protahován a má standardní průběh. Vyčíslená škoda ve stovkách milionů korun rovněž nijak mimořádně nevybočuje z řady veřejných zakázek, u kterých došlo, mírně řečeno, k nešetrnému zacházení se státními penězi.

Přesto byla tato kauza mimořádně sledovaná a dokonce ohrožovala existenci Nečasova kabinetu. Týkala se totiž Alexandra Vondry. V době, kdy aféra vypukla, byl ministrem obrany. Kvůli předražení zakázky čelil silnému tlaku, aby se vzdal ministerského křesla. Dokonce kvůli tomu hrozil rozpad koaliční vlády. Přitom Vondra po nástupu do funkce sliboval, že zatočí se zmanipulovanými zakázkami v resortu obrany. Odvolal celou řadu lidí, kteří měli něco společného s podivným armádním hospodařením. Po vypuknutí aféry podle očekávání jeho protikorupční aktivita zeslábla.

Vzhledem k tomu, že se kauza týkala období, kdy byl vicepremiérem pro předsednictví v Radě Evropské unie, a vzhledem k době, kdy aféra vypukla, se objevily spekulace, že hlavní motivací bylo právě přibrzdit Vondrovy protikorupční aktivity v resortu obrany. Faktem je, že tento skandál přispěl výrazně k tomu, že v současné době už aktivně ve vrcholné politice nepůsobí. Odešel z ní sám a jako záminku si vybral prohru v senátních volbách.

Na rozdíl od některých státních úředníků a podnikatelů, kteří by měli zamířit k soudu a čelit obvinění, Vondrovi podobný osud nehrozí.