Petr Hartman: Český postoj k dění v Sýrii

Vzhledem ke zkušenostem s vojenskou intervencí do Iráku, která byla zdůvodněna obavami z množství zbraní hromadného ničení údajně držených tehdejším režimem a jejichž existence se nakonec nepotvrdila, se tomu nelze divit. V Sýrii je sice nepopiratelné, že byly použity chemické zbraně, ale neexistuje jistota, kdo za tím stojí. Inspektoři ještě nedokončili svoji práci přímo na místě, jen těžko se mohou dobrat ke konkrétním závěrům, a proto nemůže člověk v tuto chvíli očekávat od tuzemské diplomacie jednoznačné stanovisko.

Příliš na tom nemění ani výroky prezidenta Miloše Zemana a premiéra Jiřího Rusnoka, kteří se staví proti vojenskému řešení. Jejich postoj je potřeba respektovat, zároveň však nevyplývá z důkladné debaty, která by se v tuzemsku vedla o dění v Sýrii a o českých zájmech v této oblasti. Politici na ni momentálně nemají čas a možná ani chuť. Pád Nečasovy vlády a přípravy na blížící se volby u nich naprosto překrývají zahraničně politické otázky. Přitom dění v Sýrii není okrajovou záležitostí, ale naopak konfliktem s celosvětovým dopadem.

Vzhledem k tomu, že Česká republika nepatří mezi velmoci, není názor politické reprezentace pro svět příliš důležitý. Není proto pod tlakem spojenců a nemusí kvůli tomu svolávat mimořádné zasedání vlády či parlamentu.

V souvislosti s napětím v Sýrii se prakticky vůbec nezmiňuje skutečnost, že právě Česká republika momentálně diplomaticky zastupuje v této zemi Spojené státy americké. Tedy mocnost, která hraje hlavní roli při rozhodování o tom, zda bude proti Asadovu režimu podniknut vojenský zásah.

Neznamená to, že by Američané přikládali České republice nějaký velký význam. Když volili ambasádu, která by je mohla svým způsobem pouze formálně zastupovat, neměli k dispozici příliš pestrou nabídku. Celá řada velvyslanectví je kvůli krvavým bojům a bezpečnostním rizikům uzavřená, česká zastupitelská mise naopak funguje.