Petr Hartman: Česká republika má ombudsmanku

14. únor 2014

Názory a argumenty

Poslanci svým hlasováním rozhodli o tom, že má Česká republika nového člověka, který by měl chránit občany například před nečinností úřadů a dalších institucí, případně před jejich rozhodnutími, která jsou v rozporu s právem. Jmenuje se ombudsman a v praxi se velmi obtížně dostává k tomu, aby mohl dostát svému poslání.

Názorně se o tom mohl přesvědčit předchůdce Anny Šabatové Pavel Varvařovský. Poslancům podal během dvou let šestnáct podnětů na změnu zákonů. Úspěšný byl v plném rozsahu pouze jednou. Dvakrát se mohl utěšovat alespoň tím, že mu parlament vyšel částečně vstříc. V drtivé většině případů naopak neuspěl. Směrem k jednotlivým státním úřadům a institucím byl rovněž odkázán na to, zda se jim bude chtít brát jeho připomínky a stížnosti vážně. Při zjištění nejrůznějších pochybení může od nich maximálně požadovat zjednání nápravy.

Z toho je zřejmé, že úspěšnost ombudsmana velmi záleží na jeho autoritě. Jednak veřejnost musí důvěřovat tomu, že má vůbec smysl se na instituci Veřejného ochránce práv s nějakou stížností obracet. Jednak ombudsman musí vahou své osobnosti dokázat prosadit svůj názor vůči politikům a úředníkům.

Způsob zvolení Anny Šabatové jí v této souvislosti neposkytuje nejlepší výchozí pozici. V prvním kole nezískala ona ani její protikandidát Stanislav Křeček dostatečný počet hlasů. Ve druhém jen těsně unikla stejnému osudu.

Přesto má docela slušné předpoklady se ve funkci ombudsmana prosadit. Jako disidentka a spoluzakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných usilovala o dodržování lidských práv v předlistopadovém komunistickém režimu.

Zároveň si už mohla ověřit, jakým způsobem úřad ombudsmana funguje. V letech 2001 až 2007 působila jako zástupkyně ombudsmana Otakara Motejla. Proto moc dobře ví, že současná pozice tohoto úřadu není silná a chce ji změnit. Musí však přesvědčit poslance a senátory, aby přijali příslušné zákony. Například takovým způsobem, aby se ombudsman mohl obracet na Ústavní soud s návrhy na rušení zákonů. Případně, aby mohl podávat žaloby k dalším soudům v souvislosti s nejrůznější formou diskriminace.

Není však příliš pravděpodobné, že by politici s takovýmto posílením pravomocí veřejného ochránce práv souhlasili. Patrně kvůli tomu Annu Šabatovou nevolili. Jednou z motivací naopak mohla být skutečnost, že protikandidáta Stanislava Křečka na rozdíl od Šabatové navrhl vedle Senátu také prezident republiky Miloš Zeman.

autor: Petr Hartman