Petr Hartman: Bojovat o Hrad chce jednadvacet lidí, reálně jich do něj zasáhne méně
Když dva dělají totéž, není to totéž. Toto rčení odpovídá přístupu zákonodárců za hnutí ANO k podpoře kandidátů do prezidentských voleb. Poslanci za ANO svými podpisy vyslali do boje o Hrad svého předsedu Andreje Babiše. Dva jejich kolegové ze Senátu připojili svůj autogram pod kandidaturu Josefa Středuly.
Paradoxně tak umožnili vstup do volebního klání člověku, který by měl být přímým konkurentem jejich stranického šéfa.
Čtěte také
Odborářský předák sice předložil podpisy od občanů, ale zároveň se pojistil ještě podporou od senátorů. Tu sháněl obtížně a podle dostupných informací ji čerpal napříč politickým spektrem. Josef Středula tak velmi pravděpodobně nebude muset nervózně čekat na 25. listopad. Tedy na den, kdy po zkontrolování všech náležitostí vyřkne ministerstvo vnitra definitivní ortel, zda všichni, kteří do 8. listopadu předložili kandidátky, skutečně splnili veškeré podmínky.
Týkat se to bude rovněž podpisů od občanů, kterých musí být minimálně 50 tisíc. Jejich pravost se bude kontrolovat namátkově. Pochopitelně pouze v momentu, kdy po prvotním přepočítání jich bude skutečně alespoň 50 tisíc. Správnost podpisů nebude zkoumat grafolog.
Proniknout do povědomí veřejnosti
Čtěte také
Bude se ověřovat to, zda lidé uvedení na arších skutečně existují a zda žijí. Pokud bude chybovost vysoká, reálně kandidátům hrozí, že přijdou o tisíce podpisů. Takže ti, kteří se dostali těsně nad 50tisícovou hranici, riskují, že do prezidentských voleb nebudou připuštěni.
Podobné starosti už nemají ti, kteří sami sebe prohlašovali za kandidáty, ale příslušné dokumenty vůbec neodevzdali. Část z nich se o sběr podpisů ani nepokusila. Další se do toho pustili a zjistili, že získat jich 50 tisíc je nad jejich síly, případně finanční možnosti. Ze sběru podpisů se totiž stal dobrý obchod, kdy některé firmy slibovaly jejich dodání tzv. na klíč.
V každém případě se názorně ukazuje, že považovat za prezidentského kandidáta každého, kdo to o sobě prohlásí, nedává smysl. Po 8. listopadu tito samozvaní kandidáti mezi uchazeči o Hrad figurovat nemohou. Ti zbývající si musí počkat na to, zda projdou kontrolou.
Čtěte také
Už nyní je pravděpodobné, že skutečných aktérů prezidentských voleb bude více než v předchozích případech. V roce 2013 jich bylo devět a o pět let později jsme zaznamenali stejný počet. Nyní se velmi pravděpodobně dostaneme k dvoucifernému číslu. Na jeho konkrétní podobu si budeme muset ještě pár týdnů počkat. Bez ohledu na to budou mít lidé teoreticky větší možnost výběru.
Prakticky je jisté, že reálnou šanci alespoň na postup do druhého kola bude mít jen hrstka kandidátů. Ostatní budou mít příležitost alespoň trochu proniknout do povědomí veřejnosti. Především nejrůznější televizní debaty jim k tomu poskytnou vhodný prostor. Naloží-li s ním dobře, mohou svoje zviditelnění zúročit v další politické či podnikatelské kariéře. Tomu, že by se reálně stali nástupcem Miloše Zemana, patrně nevěří ani oni sami.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Čekání na prezidenta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
