Petr Hartman: Boj proti daňovým únikům

Jak vyplývá z dostupných informací, plnit takovéto povinnosti vůči státu nechtějí především firmy, které jsou de facto prázdnými schránkami. Sídlí většinou na hromadných adresách, nemají prakticky žádný majetek a v jejich čele stojí tzv. bílí koně. Stát sice může daňový nedoplatek vyměřit, ale nemá šanci, že bude ve skutečnosti zaplacen.

Další problém spočívá v nepřehlednosti daňového systému. Ta je způsobena jednak častými změnami sazeb a pravidel, jednak desítkami výjimek, které umožňují snižovat daňový základ a tím i výslednou částku, kterou je potřeba uhradit.

V této souvislosti lze připomenout aféru kolem lehkých topných olejů. Váže se k devadesátým letům minulého století a státní rozpočet kvůli ní přišel o desítky miliard korun. Umožnilo to různé daňové zatížení nafty a právě lehkých topných olejů. Byla-li nafta vydávána za lehký topný olej, činil rozdíl na dani zhruba 12 korun za litr. Kdyby tehdy neexistovaly odlišné sazby, k masovému daňovému úniku by dojít nemohlo.

Proti daňovým podvodům se proto dá bojovat nejenom represí, ale také účinnou prevencí. Tu představuje přehledný a snadno kontrolovatelný daňový systém. K němu má Česká republika stále ještě poměrně daleko. Občas se sice objevil pokus systém zpřehlednit, ale většinou po negativní odezvě od nejrůznějších lobbyistů od této snahy politici poměrně rychle ustoupili.

Vyhodnotili si, že je pro ně pohodlnější vymýšlet nové způsoby represe. Na ně veřejnost většinou reaguje kladně. Zároveň se lidé příliš nezajímají o to, zda nakonec přinesla pozitivní výsledek. Vzhledem k tomu, že politici už léta hovoří o miliardových daňových únicích, nezdá se, že by represe byla velmi účinná.

S odstupem doby se ukáže, nakolik přínosná bude dohoda mezi ministry vnitra a financí o vytvoření týmu, který se zaměří na daňové podvody. Nejde o formování nějaké nové instituce, ale o užší a lepší spolupráci orgánů činných v trestním řízení s finančními úřady a celníky.

Ta by měla mimo jiné zrychlit odhalování a vymáhání daňových úniků. Má-li být takovýto tým zaměřen především na velké organizované skupiny, je sporné, zda by měla být právě rychlost hlavní zbraní v boji proti nim.

Například v souvislosti s daní z přidané hodnoty zmiňované organizované skupiny protočí nějaké zboží dovezené ze zahraničí přes celou řadu firem. Ta, která je první na cestě z ciziny, neodvede DPH a úřady ji nemají na kom prakticky vymáhat. Zmiňovaný zisk z neodvedené daně potom končí v rukou těch, kteří stojí mimo celý řetězec. Zároveň tyto skupiny pružně mění druh zboží, se kterým takto manipulují. Otázkou zůstává, zda tomu nově vytvářený tým dokáže zabránit?