Petr Hartman: Babiš není prvním a patrně nebude ani posledním napadeným politikem
Násilí do politiky nepatří a takovýto incident by se už neměl opakovat. Zhruba tímto způsobem lze shrnout reakci politiků na napadení Andreje Babiše (ANO) na předvolebním mítinku na Frýdecko-Místecku. Je to prakticky jediné, na čem se dokáží v této souvislosti a v této době shodnout.
Čtěte také
Nacházíme se totiž v tzv. horké fázi kampaně. V ní se strany a hnutí snaží mobilizovat občany, aby přišli k volbám a dali jim svůj hlas. V kampaních v posledních letech hrají důležitější roli emoce než konkrétní programy.
Lidé už jsou otrlí, a pokud nepatří mezi skalní příznivce nějaké strany či hnutí a nezajímají se o politiku, jen tak něco je nezvedne z gauče a nepřinutí vyrazit k volebním urnám.
Tomuto postoji je přizpůsobována strategie. V kampani je potřeba vykreslovat protivníka pokud možno v nejčernějších barvách. Dělat z něj největší nebezpečí pro tuto zemi.
Teď ubrat emoce? Těžko...
Zkrátka je potřeba alespoň podpořit menší zlo a zabránit tím nástupu toho většího. V minulosti se tato taktika ukazovala jako poměrně úspěšná. Není tudíž důvod proč ji znovu nepoužít.
Čtěte také
Proto je iluzorní, že by v následujících týdnech politici ubrali na emocích a pečlivě vážili svá slova. Apel prezidenta republiky Petra Pavla na umírněnost ve vyjadřování nenalezne v jejich řadách kladnou odezvu. Přesněji řečeno, maximálně zůstane u planých slibů.
Nelze tudíž vyloučit, že psychicky labilní jedinec může na někoho z politiků opět nějakým způsobem zaútočit. Ostatně napadení Andreje Babiše není činem zcela ojedinělým a není to vizitka pouze současné politické kultury a atmosféry v zemi.
Namátkou lze připomenout pobodání tehdejšího předsedy KSČM Jiřího Svobody. Pořezání v obličeji bývalého poslance za sociální demokracii a pozdějšího ministra kultury Pavla Dostála. Ohrožování bývalého předsedy KDU-ČSL Josefa Luxe přímo v jeho kanceláři nožem a slzným plynem.
Čtěte také
Zlomení klíční kosti bývalého ministra za ODA Vladimíra Dlouhého po napadení v centru Prahy. Házení vajec a kamení na bývalého premiéra za ODS Mirka Topolánka. Ránu pěstí Bohuslavovi Sobotkovi později premiérovi za ČSSD. Hození zápalné lahve na dům tehdejšího ministra obrany za hnutí ANO Martina Stropnického.
Vytažení a vystřelení z airsoftové pistole na prezidenta Václava Klause. Výstřel z poplašné pistole na tehdejšího ministra spravedlnosti za hnutí ANO Roberta Pelikána.
Chce to klid
Výčet by mohl ještě dlouho pokračovat a objevili by se vněm další lidé ze všech částí politického spektra. Zkrátka projevy nenávisti vůči politikům měly a mají nejrůznější podobu. Nelze jim jednoznačně zabránit.
Přesto lze usilovat o to, aby pravděpodobnost jejich výskytu výrazně klesla. To by se však politická diskuse musela přesunout do roviny věcné debaty a ne emotivních polemik a osobních invektiv, které systematicky vytvářejí fenomény typu antibabiš či antifiala.
Jejich stoupenci pak nemají daleko k tomu, aby takovéto politiky hrubě uráželi na sociálních sítích a v osobním kontaktu na ně nenávistně pokřikovali, plivali, nebo je praštili holí.
Pokud negativní emoce budou nejenom v předvolebním boji nadále zabírat a přinášet jejich šiřitelům kladné body více než ty pozitivní, nic se na atmosféře v této zemi a na veřejném vystupování některých politiků nezmění.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
