Petr Fischer: Proč vadí AfD? Podle slov poznáte je...
Alternativa pro Německo, označovaná za extrémně pravicové hnutí, vede v průzkumech volebních preferencí už o devět procent. Vládní Unie CDU/CSU se dostala na 20 procent, Alternativa je o bod pod hranicí 30 procent. AfD se pomalu dostává do pozice subjektu, bez něhož nebude možné v Německu sestavit vládu, přestože ji z tradičních stran nikdo ve vládě nechce.
Čtěte také
Co by příchod AfD k moci znamenal pro Německo, si lze nejlépe představit přímo při diskusích v německém parlamentu a porovnat zde vystupování kancléře Friedricha Merze, lídra CDU, a šéfky AfD Alice Weidelové. Proměna rozpravy a jazyka, kterou zažíváme i v domácím prostředí, je poučná také pro Česko.
Merz mluví o podpoře Ukrajiny, která bojuje i za Evropu, a je ochoten posílat jí vojenskou pomoc a připravit se na případný útok agresivního Ruska, a také pomoci Ukrajině pod ochranná křídla Evropské unie.
Okamurovština
Weidelová bagatelizuje ostražitý postoj k Rusku tím, že přiléváním peněz válku nezastavíme. Skoro jako by Ukrajina nedostávala denně ostrý zásah na civilní cíle, jako by mrtví na jedné straně ani nebyli a umírali jen nevinní ruští bojovníci.
Čtěte také
„Mluvme o míru, ne o válce, a říkejme pravdu – Ukrajina se nikdy nesmí stát členem Evropské unie,“ hřímala Weidelová v parlamentu, jako kdyby četla propojený promírový projev Andreje Babiše smíchaný s antiukrajinskými řečmi Tomia Okamury.
Okamurovštinu nasazuje vždy, když mluví o migrantech. Třeba když si stěžuje, že AfD je en bloc označována za hnědé hnutí jenom proto, že brání Německo před miliony „darmožroutů“ nebo „vyžírků“ ze Třetího světa.
Možná, že naopak Tomio Okamura čerpá od paní Weidelové, nebo postupují podle jednotného nenapsaného manuálu lidí spřízněných politickou volbou. Každopádně paušálních odsudků nad jinými lidmi, na něž si sami stěžují, se politici této politické vlny neštítí.
Spolupráce s Ruskem
Weidelová je ještě více než Okamurovo hnutí nakloněna k ekonomické spolupráci s Ruskem. Pomohlo by to podle ní katastrofální situaci německé ekonomiky. AfD navrhuje návrat k levné energii z Ruska, tedy pravý opak toho, o co se od roku 2022, kdy Rusové napadli Ukrajinu, snaží německé vlády.
Čtěte také
„Tento obchodní model byl záměrně zničen šílenými výstřelky spolkové vlády, která místo diplomacie pořád eskaluje k válečné rétorice, k válečným akcím proti Rusku,“ shrnula postoj AfD Weidelová. I proto jeli pozorovatelé AfD na Putinovu ekonomickou konferenci do Petrohradu, kam jim kancléř Merz popřál při přestřelce v parlamentu sarkasticky šťastnou cestu.
Rozštěpení německé politické scény se projevuje zoufale radikálním míjením zcela odlišného politického jazyka. Za slovy jsou ale i budoucí činy. O to děsivější jsou narůstající procenta podpory pro AfD.
Obavy ze složitého světa
Pořád se vládní strany a Zelení mohou uklidňovat tím, že mají společně zřejmě vládní většinu, nebo i tím, že AfD jen kumuluje protestní energii, na sociálních sítích posilovanou nespokojenost s vládou a čímkoliv, co udělá, přičemž programově a prakticky politicky je alternativní hnutí ještě slabší než současné vládnoucí strany a žádnou Alternativou ve skutečnosti není. Jsou to jen těšínská jablíčka.
Snadnost, s níž je ve společnosti přijímán nový radikální slovník politické rozpravy, svědčí o hlubší než programové identifikaci s AfD. Společnost rychle přepisuje svůj starý politický software a propadá se do sebe a své obavy z dnešního složitého světa.
AfD také zjevně neví, kudy z problémů ven, ekonomicky je spíše naivní, ale vyjadřuje silné pochopení a solidaritu s těmi, kdo se cítí stejně společensky přehlížení nebo vylučováni. A to je dnes, jak se ukazuje, větší politická síla, než jakou poskytuje stále menší skupina tzv. informovaných voličů, hledajících v politice praktický rozum.
V Česku už víme, jak takové vládnutí „rozhněvaných odborníků“ vypadá, Němci se na ně zatím jen chystají. Úplně uniknout se mu už asi nedá. To by boj o jazyk veřejné rozpravy musel ze strany tradičních politických subjektů vypadat úplně jinak.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
