Petr Fischer: Poslední generace – ze špatného svědomí veřejný nepřítel
Lidé pozdní moderní společnosti se denně setkávají s desítkami tisíc sdělení, která se je snaží k něčemu přimět či o něčem přesvědčit, tvrdí odborníci na marketing. Proto se musí ve veřejném prostoru hodně a viditelně „křičet“, používat přetažená tvrzení a všelijak posunuté obrazy nebo se uchylovat k extrémním akcím, přičemž je úplně jedno, zda prodáváte deodoranty, kola, terapeutické kurzy nebo politické programy.
Všechno je jenom zboží, nehmotný znak, který se má významově rozsvítit v mozku konzumentů.
Čtěte také
Hnutí Poslední generace, které se snaží západní společnosti přimět k tomu, aby se vážně zaobíraly negativními klimatickými změnami a začaly se podle toho také chovat, vlastně neprovádí během svých akcí nic jiného. Řídí se pravidly z příručky, jak vést dobrou marketingovou kampaň. Dělá tedy dostatečný rozruch, aby nebylo přeslechnuto. A to opravdu není.
Z marketingového hlediska se to velmi daří. Polévání slavných obrazů či lepení na vozovky se o známost hnutí postaralo velmi rychle. Aktuální útok špinavým uhlím na slavnou římskou Fontánu di Trevi pozornost ještě zesílil. Západní společnosti však neposilují svou činnost na záchranu klimatu, jejich reakce je čistě alergická a obranná.
Chybí rozumové sdílení problému
V Německu dostali přilepení demonstranti fyzický výprask za zdržování dopravy, útok na slavnou ikonu Říma výrazně rozšířil počet lidí, kteří si myslí, že z aktivistů se už dávno stali teroristé a podle toho by k nim společnost a její represivní složky měly přistupovat.
Čtěte také
Jako by smog marketingových sloganů a poutáků byl něčím jiným než smyslovým terorem, kolik zavřených lidí by však všude kolem muselo být?
Ale zkusme to vážně a z druhé strany. Má-li mít nějaká akce či kampaň ještě jiný než provokativní efekt, přitahující pozornost, například posun v přemýšlení o klimatické změně, nelze jen dokola někomu omlacovat o hlavu, že žije špatně a ničí Zemi.
Změna životního stylu či životního stereotypu, víme dobře z aktuální české porevoluční historie, je ta nejobtížnější a je jedno, jde-li o jednotlivce, společnosti či celé civilizace. Kopat malé buržousty do zadku za to, že jezdí autem a topí si plynem, a čekat, že se opakováním z tohoto sloganu stane zvnitřnělá osobní a masová pravda, která změní zaběhané civilizační chování, je poměrně neefektivní cesta.
Čtěte také
Jistěže takto vyvolaný odpor a rozčilení jsou pro aktivisty lepší než lhostejnost a přehlížení, bohužel ale na dlouho také znemožňují rozumové sdílení problému, o potřebné společné emoci, která pak s lidmi dělá divy, ani nemluvě.
Rozjeté to má Poslední generace pěkně, teď se ale dostala k bodu zlomu, za nímž se vyjevuje jako veřejný nepřítel, nikoli jako někdo, kdo je špatným svědomím společnosti. I to jistě patří k modernímu aktivismu a protestu vůbec.
Má-li ale být efektivní a změnit způsob přemýšlení společnosti a politiků o obraně klimatu, musí se už začít „snižovat“ k tomu, aby mluvil i řečí těch, které chce změnit a nejen rozčílit, ba znechutit. Ne snad proto, že to jinak nejde, ale hlavně proto, že na tyhle provokace není čas. Mohlo by se totiž klidně stát, že ti, co se dnes přilepují k asfaltu, aby zachránili svět, se skutečně stanou onou poslední generací, která zažije vcelku snesitelné klima světa. A to je něco, co asi nikdo z Posledních nechce.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
