Petr Fischer: Německé obrácení a komplexy druhé světové války
Představte si, že by bývalý český premiér i po týdnu od začátku ruské agrese dál seděl ve vedení velkých ruských firem jako je Rosněfť. Nemožné? Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder to „dokázal“ a vzdor nátlaku veřejnosti a svých sociálnědemokratických soudruhů se dál drží své funkce.
Jeden z nejvěrnějších přátel Vladimira Putina a milovník svých ruských prebend je tak velkou zátěží pro současného kancléře Olafa Scholze, Schröderova partajního kolegu.
Čtěte také
Ten exkancléře sice donutil k prohlášení, že válčit se nemá, ale také se z jeho veřejného prohlášení dočetl, že chyba je na obou stranách, větší možná na straně Západu, jak Schröder napsal již dříve ve své kontroverzní knize Poslední šance, ve které líčí Západ jako rozpadlý prostor a NATO jako historický přežitek.
Němci se s Putinovou válkou na Ukrajině srovnávají velmi těžko. Celá desetiletí v politice sázeli na otevřený obchod se všemi, protože věřili, že obchod překoná i ideologické hranice, a nakonec i politicky sbližuje – všichni lidé na světě se přece chtějí mít lépe a vzájemné obchodování je cesta k blahobytu.
Vlak dějin jede jiným směrem
Čtěte také
Otevřená exportní strategie, která z Německa udělala jednoho z lídrů světového obchodu, teď naráží na vážné limity: ruské, ale i čínské. Proto je pro Německo tak těžké najednou otočit o 180 stupňů, zavádět obchodní sankce, zavírat firmy v Rusku (své provozy zavřely Volkswagen, Daimler i BMW), začít dělat politiku aktivní obrany a posílat zbraně na Ukrajinu.
Zatímco Rusko se vrací do diskursu druhé světové války, řinčí zbraněmi, odstiňuje nepřátele a mluví o denacifikaci, Německo z tíživého stínu této rozpravy naopak konečně vystupuje. Němci už nikdy nechtěli být spoluzdrojem vojenského napětí a vyhýbali se aktivní obraně, to se teď kvůli ruskému útoku změnilo – a to je v Německu zemětřesení dějinných rozměrů, s kterým se bude muset celá společnost vyrovnat. Už zase stojí proti někomu, opět proti Rusku, jen zabarvení útočník/obránce se zcela obrátilo.
Čtěte také
Za tuto dějinnou otočku může nejvíce tlak veřejnosti, která se nemohla dívat na válečné záběry z Ukrajiny, ale i aktivita německých liberálů ve vládě. Ti nakonec přesvědčili SPD a Zelené, aby zapomněli na ruské investice a schröderovské kamarádské obchody v Moskvě, změnili své pacifistické nastavení a postavili se ve válce materiálně, nejen mentálně na stranu Ukrajiny.
I když zároveň proti Rusku – to v německé společnosti vyvolává nepříjemné reminiscence nacistické éry. Vláda Olafa Scholze nakonec odhodila tíhu dějin a postavila se proti současné agresi a nespravedlnosti a tím Německo převzalo úplně novou politickou roli. Do široka rozevřená obchodní náruč se postupně zavírá a zmenšuje a Němci přehodnocují své obchodní zájmy i ve vztahu k politické nejistotě a nebezpečí – to se po Rusku nutně bude dotýkat i poměrně velké německé závislosti na obchodu s Čínou.
Německo se smiřuje s obchodními ztrátami v Rusku, které nakonec nebudou co do velikosti tak masivní, musí naopak přijmout to, že v politice obnoveného napětí naplňuje aktivní roli. A to nejen v zájmu vlastním, ale i v zájmu celé Evropy. Rychlý symbolický obrat pro kamery a potlesk veřejnosti se Němcům povedl, teď ale musejí dokázat sobě i ostatním, že ho umí naplnit ve spoluvytváření silné a bezpečné Evropy, kterou budou Rusové muset chtě nechtě respektovat. Pak by i Gerhard Schröder mohl konečně pochopit, že vlak dějin jede jiným než Putinovým směrem resentimentů a komplexů druhé světové války.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.