Petr Fischer: Nejde o Babiše a Pavla, ale o další smysl české Ústavy
Prezident se pohybuje na hraně Ústavy, když váhá se jmenováním Andreje Babiše (ANO) premiérem a naznačuje, že někteří případní ministři by v jeho posuzování nemuseli projít. Ústava se opět stává předmětem různorodých interpretací.
Vzpomeneme si na ni jen tehdy, když se to zrovna v politickém sporu hodí, jinak si jí nevšímáme, jak je rok dlouhý. Dokonce ani zákonodárci, kteří slibují, že ji budou dodržovat a dbát na její rámec, často nevědí, co všechno obnáší.
Čtěte také
Zakládající zákon českého politického společenství je chápán většinou jen jako jakýsi mocenský jízdní řád, který rozděluje role, pozice a pravomoci a dává návod k řešení politických krizí a mocenských ad hoc konfliktů. Zcela se přitom přehlíží celková souvislost, v níž se všechno děje.
Ústavu opravdu nelze preparovat v jednotlivých článcích, které se umně přehazují, jak je kdy potřeba. Ústavu musíme vnímat vcelku jako dokument, který politici svým jednáním oživují a každou živou interpretací tak vyjadřují vztah k základům, na nichž stojí česká politika.
Ústavní kontext
Hlava státu argumentující pět let starým výkladem v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci střetu zájmů vysoce postaveného politika zdánlivě vychytrale využívá hlasu nejvyšší ústavní autority, který se mu nyní v odporu vůči Babišově kabinetu zatraceně hodí. Tak se na věc dívá koalice usilující o vládnutí na další čtyři roky.
Čtěte také
Přehlíží přitom ústavní kontext, na nějž prezident odkazuje. Totiž na odpovědnost za právně i morálně konformní rozhodnutí při jmenování nového premiéra. I k tomu získala hlava státu v přímé volbě svůj mandát: má být ústavní zárukou, že celý politický stroj poběží tak, jak má, aby nevznikaly pochybnosti o legitimitě a legalitě uspořádání, jež vzniká z vůle lidu po volbách.
Argumentovat počtem volebních hlasů, které převažují prezidentovu vůli, nedává smysl. Nejen proto, že hlava státu má v tomto ohledu dokonce početně silnější mandát, ale hlavně proto, že má úplně jinou roli garanta ústavnosti změny, která probíhá.
Smysl hodnot
Extenzivní výklad Ústavy, který je tu Petru Pavlovi vyčítán a předhazován, odkazuje na předchozí ústavní přešlapy Miloše Zemana. Jenže prezident Zeman byl motivován osobním přesvědčením, že je schopen posuzovat kvalifikaci všech, kteří do politiky vstupují, zkrátka proto, že se cítil být nejlepším politikem ze všech – arbitrem elegantiarum. Nic takového Petr Pavel nepředvádí, odkazuje se vždy velmi jasně na kontext Ústavy, kterou má žít, a tedy i chránit.
Vlastně se dá říct, že se stále drží spíše zpátky. Neboť například závazky v preambuli Ústavy, slibující napojení na tradici rodiny evropských a světových demokracií, ale i naplňování principů všeobecné důstojnosti a lidských práv, by mohly být ve výstupech některých členů nově vznikající koalice chápany jako záměrně nenaplňované.
Boj o novou vládu tak není jen mocenská přetahovaná, je to také střet o smysl Ústavy a její vytržení ze souvislostí politické účelovosti.
Prezident se teď skutečně pohybuje na tenkém ledu, ale ne proto, že by překračoval pevně dané mantinely, nýbrž proto, že nabízí jiný vztah k Ústavě, než jaký obvykle má většina českých politiků a zřejmě i občanů.
Nehraje se o Babiše a Pavla, o výhru jedné či druhé vůle, ale o smysl hodnot a pořádku, který si česká politická reprezentace svého času sepsala do ústavních listin. Na tom, jak tento boj dopadne, bude záležet i další podoba české politické existence.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
