Petr Fischer: Knižní daňová nula nezakryje tu kulturní
Nulová daň z přidané hodnoty na knihy byla nejmilejším překvapením vládního úsporného balíčku. Vláda tím dala najevo svou podporu šíření svobodného slova, které se zhmotňuje ve zhruba 18 tisících nových knih ročně. Čistotu gesta však zastiňuje fakt, že totéž svobodné slovo na novinovém papíře naopak kabinet zatížil daní maximálně, čímž se efekt kulturní vlády poněkud maže.
Boj za nulovou daň trval dlouho. Knihkupci a nakladatelé ji požadují už dávno, právě s odkazem na praxi v jiných kulturních evropských zemích. I ministr kultury Martin Baxa z ODS, která nemá právě pověst strany podporující kulturu, ji dlouho odmítal, s odkazem na to, že když budou mít výjimku knihy, budou ji chtít všichni.
Čtěte také
Ministr chtěl také podrobnou analýzu celé věci, jíž se mu nakonec dostalo, a zřejmě tak snadno zjistil, co mu dávno říkali všichni: totiž, že výběr 600 milionů korun na DPH za knihy je vlastně pakatel, který jen zatěžuje beztak už dost podhodnocenou branži. Jenže proč až teď? Proč to nešlo dávno?
V politice se neděje nic jen tak, nulová DPH na knihy se proto může jevit jako vějička na lidi z oblasti kultury, kteří pro radost ze své nuly přehlédnou všechny další změny. Akcí se zviditelnila i TOP 09, jejíž šéfka „nulu na knihy“ oznamovala, neboť to byla její strana, která ji nejvíce chtěla. Odměňující puntík má i ministr Baxa, který, jak je vidět, přece jen pro kulturu dělá, co se dá.
Koncepce kulturní politiky
Jenže to je právě nejpochybnější ze všeho. Martin Baxa zatím pracuje tak, že čeká na to, jak to s penězi bude, a když nějaká skupina lidí zatlačí a je slyšet a vidět, nějaké peníze se najdou.
Čtěte také
Nejde o systematické promýšlené financování a podporu kultury, ale o ad hoc pomoc, která je sice té které zájmové skupině ku prospěchu, není však náhradou promyšlené kulturní politiky, jež zoufale chybí už desítky let. Kulturní potřeby společnosti, zejména živá kultura, se skrze ministerstvo pouze výběrově záplatují, o dlouhodobém rozvoji se už mluvit nedá.
Bývalý ministr Zaorálek byl posledním, kdo se na kultuře snažil vytvořit koncepci kulturní politiky, ta ale zůstala v šuplíku, vedle všech koncepcí předchozích. Je to podobné jako na jiných úřadech, koncepcí, některých vcelku slušných, je dost, s jejich praktickým, především finančním naplňováním už je to slabší.
Vláda nulou na knihy dala dost prostoru ke snížení cen, které bude úměrné tomu, jak moc si budou chtít vydavatelé, knihkupci a distributoři vzít z oněch 600 milionů, které tu ve virtuální podobě po zrušené dani „zbyly“. Injekce je to zajímavá, bohužel velmi výběrová, nemůže proto nahradit dlouhodobý nedostatek financí, který oblast kultury trápí.
Ministr Baxa a vláda mají nyní jedno kulturní plus, teď už jenom vytvořit rámec pro vícezdrojové financování, systém donátorů, snadnějších odpisů, zákon o veřejné kulturní instituci, procento z rozpočtu a konec rigidně úřednického přístupu k administraci kulturních věcí, aby se dalo říct, že kulturní mise pětikoalice byla úspěšně naplněna. K tomu je ale zatraceně daleko, jedna velká NULA nad knihami toto chybění svižné kulturní politiky zakrýt nestačí.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
