Petr Fischer: Evropský odklon od appeasementu čili podlézt, ale narovnat se!
Když byl německý kancléř Friedrich Merz nedávno obviněn Amnesty International, že se podvoluje moci silných států, jako je USA nebo Izrael, a málo brání univerzální hodnoty, na nichž stojí poválečný systém, znělo to až přehnaně ostře. Zvlášť když v kritice zaznělo slovo „appeasement“, které sehrálo tak neblahou roli před vypuknutím druhé světové války.
Appeasement – tedy strategické ustupování agresivnímu chování, jehož cílem je předejít ještě něčemu daleko horšímu – se na konci 30. let minulého století stalo osudným Československu, které přišlo o Sudety, ale nakonec i celé Evropě, jež se propadla do běsnění největší války v historii. Záchrana míru appeasementem se nepovedla, zůstala pachuť nespravedlnosti a civilizační zrady.
Čtěte také
V Německu, které bylo tehdy agresorem, zní výčitka politiky ústupků dvojnásob nepříjemně. Vždyť celé poválečné Německo vyrostlo jako stát, do jehož základů byl zabudován odpor vůči všemu zlu, jemuž se ustupovat nemá. A to jednoduše proto, aby se už nikdy neopakovalo civilizační kataklyzma, jež Němci zavinili.
Generální tajemnice Amnesty International Agnes Calimardová si na appeasement evropských politiků stěžovala už na Ekonomickém fóru v Davosu. Tehdy použila pojem resistence, odpor vůči porušování pravidel, na nichž poválečný svět stál. Evropa by se podle ní měla více stavět na odpor vůči samolibým útočníkům, kterým jsou mezinárodní dohody ukradené, protože vlastní sílu a zájmy považují za legitimní důvody k jakékoliv akci.
Čtěte také
Sebevědomí sluší i slabším
Už tehdy to byla střela do vlastních řad. Centrem kritiky totiž nebylo jen Rusko, ale i země, hlásící se k západní civilizaci. Tedy Izrael a Spojené státy. Na odpor jejich akcím, které mají mít preventivní obranný charakter, ale s mezinárodními dohodami si hlavu nelámou, se Evropané staví spíše výběrově a nenápadně, až tiše.
To platí i o Merzovi, jehož pozice je v případě Izraele zatížena tradičním německým postojem obrany existence židovského státu, s níž stojí i padá dnešní německý stát. Těžko tedy čekat přímočařejší kritiku, než jaké se kancléř dopustil.
Merz ale od počátku kličkuje i ve vztahu k americké solitérní aktivitě, včetně útoků na Írán. Nejprve údery podpořil, když ale zjistil, že útok má své rezervy a nemá jasný plán, začal Američany kritizovat.
Čtěte také
Nepostavil se přímo na odpor, ale odsoudil absenci jakéhokoliv mírového plánu a fakticky se vysmál americkému vyjednávání s Íránem, v němž se největší mocnost světa nechává ponižovat. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Donald Trump se v Merzovi zklamal a přišel s výhrůžkou stažení části amerických vojáků z Německa.
Merz je už několikátý evropský politik, který si za upřímné vyjádření kritického názoru vůči Trumpově postupu vysloužil ráznou odplatu. Mezi „potrestané“, kteří amerického prezidenta zklamali, patří už i dříve tak blízká italská premiérka Meloniová.
I ona nejprve volila taktiku raději vyjít Trumpovi vstříc, a vyhnout se konfliktům. Válka v Íránu, s níž většina Italů nesouhlasí, vše změnila. Kritiku přátel Trump neodpouští. Napětí mezi západními spojenci a Trumpem tak neustále zesiluje.
Čtěte také
Celé to připomíná cimrmanovskou strategii podlézt, ale narovnat se. Narovnávání evropského sebevědomí po počátečním podlézání narcistnímu lídrovi MAGA hnutí teď bude asi dost bolet. I Merz, Meloniová, ale i francouzský prezident Macron jsou nicméně přesvědčeni, že americké odtažení od Evropy nebude tak rázné.
Jak řekl německý ministr zahraničí, americké základny v Německu nezajišťují jen německou, ale i americkou bezpečnost. Amerika je potřebuje stejně jako Německo. Společný zájem tu pořád existuje, i když se americký prezident cítí evropským nezájmem o jeho válku v Íránu osobně uražen.
Ustupování silným se, jak ukazuje jednání evropských politiků s Trumpem, nakonec nikdy nevyplatí. Sebevědomí sluší i těm, kteří jsou na první pohled mnohem slabší. Kancléř Merz je zatím osvědčoval v řečnických vystoupeních, teď ho bude muset předvést i v konkrétním jednání.
Tato jistě nepříjemná evropská zkušenost může být poučná i pro Česko. Vždyť českému ministru zahraničí přímo radí lidé, kteří politiku appeasementu prosazují jako momentálně nejvýhodnější politický postup. Podlézat Čechům vždycky šlo, měli bychom se ale umět i narovnat. Spolu s ostatními Evropany nám to půjde lépe. Kdy jindy než teď.
Autor je komentátor časopisu Euro
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
