Petr Fischer: Ekonomická ješitnost Miloše Zemana

7. listopad 2022

Letos podruhé vynechal Miloš Zeman příležitost promluvit před schvalováním rozpočtu. Poprvé za to mohla vážná nemoc prezidenta, svou nepřítomnost si hlava státu vynahradila letos v únoru, kdy se schvaloval předělaný rozpočet po Babišově vládě. Už tehdy prezident mluvil o nutnosti splácet staré dluhy a kritizoval vládu za to, že nenašla odvahu ke zvýšení daní, bez něhož se rozpočet nesrovná.

Zemanovo veto upraveného letošního rozpočtu, jehož schodek se vyšplhal na úroveň původního deficitu Babišova kabinetu, tedy nespadlo z nebe a nelze ho vykládat reflexivně pouze jako prezidentovu pomstu za snížení rozpočtu Lánské obory o 30 milionů, jak to interpretuje například předsedkyně sněmovny.

Čtěte také

Zeman, který si rituální řečí před schvalováním rozpočtu chtěl udržet status ekonomického znalce, na chybné snižování daní upozorňoval už v době, kdy ho Babišova vláda za pomoci ODS a SPD schvalovala. Měl i stejné argumenty: riziko inflace a další rozkolísání schodku, což se také – zcela nepřekvapivě – stalo. Zeman ale tehdy ještě držel palce Andreji Babišovi, který potřeboval předvolební rehabilitaci za katastrofální krizové manažerství v covidové pandemii, a tak na snížení daní na dva roky kývl.

Ministr financí Zbyněk Stanjura má samozřejmě pravdu, že si Zeman termín vypršení svého slibu špatně spočítal. Nedošlo mu totiž, že tolerance nižších daní, které jako levicový liberál vždy odmítal, překračuje délku jeho prezidentského mandátu, takže nad plněním nepsané dohody nebude mít dohled.

Daně jsou politická otázka

A protože ANO, ODS a SPD časové omezení nižších daní do zákona nevložily, musel prezident na poslední chvíli zasáhnout. Důvodem tedy není vládní schválnost vůči Lánské oboře, kde působil odsouzený a prezidentem osvobozený správce Miloš Balák, nýbrž Zemanova snaha udržovat auru ekonomického odborníka.

Čtěte také

Konec konců vyšší daně, schované do spojení „návrat do stavu před zrušením superhrubé mzdy, ale bez superhrubé mzdy“, doporučuje 99 procent ekonomů sedících v Národní ekonomické radě vlády. Tedy těch nejlepších ekonomických hlav v Česku, kam Miloš Zeman, jak jeho veto jasně potvrzuje, samozřejmě patří. Za vetem je tedy spíše odborně se tvářící osobní ješitnost než politická schválnost, protože i prezident ví, že jeho veto nemá prakticky žádnou jinou váhu, neboť ho sněmovna ihned přehlasuje.

Celé roky chodil Zeman do sněmovny předvádět svou ekonomickou erudici, vyučovat ostatní z fiskální politiky. Používal několik obecných pouček, které točil dokola, jako je pozitivní investiční dluh dle Keynese, rušení daňových výjimek apod. Vyšší daně jsou jen další položkou v této sérii odborné Zemanovy sebeprezentace, tentokrát autoritativně podpořené názorem NERVu. Prakticky to ale nebylo k ničemu.

Čtěte také

Jediným skutečným výstupem prezidentova „odborného ekonomického snažení“ zůstává mocenské jmenování členů bankovní rady České národní banky, které z bedlivého jestřába udělalo poklidně sedící holubici. Prezident prosadil mírnou měnovou politiku dle svého gusta, přestože ve světě, včetně USA, už došli k závěru, že bez brzdění ekonomiky úrokovými sazbami se z inflační spirály nedá dostat.

Petr Fischer

To je ale jiná diskuse, která bude brzy probíhat už bez Miloše Zemana. Podobně jako rozbory daňové reformy, Zemanem doporučované jako ekonomická nutnost, přestože prezident dobře ví, že daně jsou hlavně politická otázka. Proto také vláda Petra Fialy tak sveřepě trvá na tom, že daně lidem zvyšovat nebude. Není to ekonomický diletantismus, nýbrž fixní politická idea, která se však stává ekonomickou brzdou společnosti. Odbrzdit potřebuje politika, ekonomika se přidá sama.

Autor je komentátor časopisu Euro

autor: Petr Fischer
Spustit audio