Petr Fischer: Alternativu pro Německo zastaví jen dobrý lídr s jasnou politikou, obojí Berlínu chybí
Dalo se to čekat, ale nikdo nevěřil, že se to stane. Protestní strana Alternativa pro Německo (AfD), která už skoro deset let sbírá hlasy lidí nespokojených se současnou podobou německé demokracie, se v průzkumech dostala naroveň tradičně nejsilnějších německých stran. Opoziční CDU má sice ještě náskok několika procent, AfD se ale srovnala s 19 procenty vládní SPD kancléře Olafa Scholze a je momentálně třetí nejmocnější silou v Německu.
Jde samozřejmě o volební potenciál, který se musí potvrdit v celostátních volbách, už vyrovnání síly s vládní SPD ale vyvolává v Německu paniku. Zejména když AfD v bývalých východních zemích Německa ve volbách bere standardně 20 procent. Další posílení na spolkové úrovni by z AfD udělalo silnou blokační minoritu v parlamentu.
Čtěte také
Alternativa pro Německo vznikala jako krajně pravicové seskupení lidí, kteří se staví proti migrační politice Angely Merkelové. Alternativa shromažďovala výrazné antiislámské názory, ale i prokremelské hlasy.
Lídři hnutí, které se proměnilo v politickou stranu, používali na demonstracích často putinovskou rétoriku, a to nejenom v kritickém vztahu k homosexuálům či lidem, kteří brání právo na volbu vlastní identity. AfD dodnes souhlasí s ruským prezidentem a jeho ideology v tom, že politika v Evropě, nejen v Německu, reprezentuje hodnotový úpadek Západu, který se projevuje i v ekonomické krizi.
Neviditelnost dobré politiky
AfD je nejsilnějším obráncem sociálního státu, který dá všem všechno, co potřebují, pokud budou ochotni tvrdě pracovat.
Čtěte také
AfD je tradičně charakterizovaná jako extrémní pravice, ale ve své ekonomické politice připomíná tradiční socialistické myšlenky či organizaci hospodářství korporativistického státu ve stylu předválečné Itálie, kterou dnes svým elegantním stylem prosazuje italská premiérka Meloniová, oblíbenkyně českého premiéra Fialy. Je příznačné, že na růst AfD v předvolební popularitě nejhlasitěji reagují právě byznysmeni a lídři velkých německých firem. Bojí se o svůj byznys…
Strach z AfD, kterou dlouhodobě podporuje bývalý český prezident Václav Klaus, v Německu pochopitelně pramení z historických paralel 20. a 30. let minulého století, kdy se přes ekonomickou krizi a hyperinflaci dostali k moci nacisté.
Čtěte také
Strach z AfD je živen tímto strašidlem minulosti, které místo aktivizace politické scény přináší jisté zmrazení: kancléř Olaf Scholz se této varianty bojí natolik, že proti AfD raději moc nevystupuje a snaží se ve vládě prosazovat větší sociální ohledy zejména vůči lidem na východě země, pevnému voličskému jádru Alternativy.
Nespokojenost s vysokými cenami a snižováním bohatství v Německu roste. AfD s ní umí nejlépe obchodovat a daří se jí to. Co proti nebezpečnému růstu její popularity může udělat vláda? Je to podobné jako v Česku: vláda musí dělat politiku, které voliči budou rozumět a která bude jasně směřovat k obnovení prosperity. To se zatím neděje, navíc stydlivý kancléř Scholz není moc vidět, a když už, dvakrát přesvědčivý není.
Aktuální zisky AfD jsou přímou reakcí na tuto neviditelnost dobré politiky s výrazným lídrem na čele. Nic jiného tyto zklamané lidi od AfD zpět k tradičním demokratům nepřivede. Ukazuje to i zkušenost ze zemí bývalého východního Německa: tam, kde takové osobnosti jsou (sasko-anhaltský premiér Hasseloff či saský Kretschmer), ztrácí AfD podporu. Jistě, oba dobré příklady patří momentálně opoziční CDU, stejný model by ale měli prosazovat i vládní sociální demokraté. Jinak se jejich strach z návratu extrémní pravice k moci může za dva roky ve volbách změnit v nepříjemnou skutečnost.
Autor je komentátor časopisu Euro
