Pětiletka velkolepých pohřbů. Po Brežněvovi brzy zemřeli jeho dva nástupci Andropov a Černěnko

26. listopad 2022

 „Víte, kdo bude příštím generálním tajemníkem sovětské komunistické strany? Ten, kdo přejde Rudé náměstí bez pomoci.“ Tento a podobné vtipy si lidé vyprávěli v polovině 80. let 20. století. Mezi lety 1980 až 1985 totiž zemřelo šest vysokých představitelů sovětského režimu, kteří vesměs patřili k nejužší skupině dlouholetého sovětského vůdce Leonida Brežněva.

Čtěte také

Většina československých pamětníků té doby zaregistrovala, nebo si pamatuje patrně jen tři z nich. A sice pohřby generálních tajemníků komunistické strany: Leonida Brežněva, Jurije Andropova a Konstantina Černěnka. Krom nich ve zmíněném období opustili tento svět také Alexej Kosygin, Michail Suslov a Dmitrij Ustinov. Lidé, kteří v 60. a 70. letech třímali otěže režimu.

Bolševický Vyšehrad

Všem byl vystrojen pompézní pohřeb, po kterém byly jejich ostatky uloženy u kremelské zdi. V případě Kosygina a Ustinova to byl popel v urně, ostatní byli pohřbeni v rakvích. Jak vysvětluje historik Jan Adamec, pohřebiště u kremelské zdi v sousedství mauzolea, kde je vystavený mumifikovaný V. I. Lenin, bylo tím nejposvátnějším místem, kam mohl být člověk v tehdejší době uložen.

Čtěte také

Tradice pohřbívat sem významné představitele nebo sympatizanty komunistického hnutí vznikla v době bolševické revoluce. Tehdy byly ke zdi uloženy ostatky padlých revolucionářů. Opravdu posvátnou auru pohřebišti dodalo Leninovo mauzoleum. Místo posledního odpočinutí zde pak našli nejen sovětští, ale i několik zahraničních revolucionářů. Z těch nejznámějších jmenujme německou marxistku Claru Zetkin, amerického spisovatele Johna Reeda nebo také Charlese Ruthenberga, generálního tajemníka americké komunistické strany na začátku 20. století.  

Ze sovětských osobností tu je pohřben samozřejmě Stalin, ale také Felix Dzeržinský, Michail Frunze nebo třeba maršál Žukov. Jsou tu také ostatky slavných pilotů, otců sovětského raketového programu jako je S. P. Koroljev, nebo kosmonautů včetně Jurije Gagarina.

Bez pohádek a piva               

Pohřby vysokých státníků, ale i některých osobností, jakou byl třeba právě Gagarin, doprovázel státní smutek. V případě generálních tajemníků komunistické strany, tedy vůdců země, se státní smutek držel i v sovětských satelitech. Tedy i v Československu.

Čtěte také

Smutek nezahrnoval jenom státní a sovětské vlajky na půl žerdi, nebo povinnou minutu ticha ve školách, na pracovištích a na veřejnosti. Zároveň to znamenalo změnu ve vysílání televize a rozhlasu, kdy se hrála jen vážná hudba a vážné programy. To znamená, že se rušily i pořady pro děti. Nekonaly se zábavné akce a také hospody měly omezenou otevírací dobu.  Když mezi lety 1982 až 1985 zemřeli nedlouho po sobě tři generální tajemníci a Čechoslováci drželi smutek kvůli cizím státníkům v poměrně rychlém sledu, vyvolávalo to jednak znechucení, ale zároveň i pobavení. Vyrojila se spousta vtipů a legrácek. Plno jich bylo také kvůli nepovedenému ukládání rakve s Leonidem Brežněvem do hrobu.

To všechno, včetně dobových rozhlasových nahrávek a hlášení spolupracovníků StB si připomeneme v dalším Tématu Plus.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.