Perspektivy nového prezidenta v jeho funkci

Tato pasáž byla narážkou na Klausova předchůdce Václava Havla. Tomu především občanští demokraté a komunisté vyčítali, že vytváří mocenské uskupení kolem Hradu, které se snaží ovlivňovat politické dění v zemi. Šlo o skupinu lidí, s kterými Václav Havel konzultoval neformálně různé problémy. Při těchto sedáncích, konaných většinou ve vile Amálie, mohly vzniknout nápady, které se pak Havel snažil prosadit do politického života. Ať už se to týkalo pojetí práce Parlamentu, případného složení vlády, či názorů hlavy státu na některé zákony, které se pak promítly do jeho stížností k Ústavnímu soudu. Někteří příznivci ODS hovořili v této souvislosti o temných Hradních silách a často jim přikládali velký význam v tom, že ODS prohrála dvoje parlamentní volby a přestala být nejsilnější politickou stranou v zemi. Ostatně myšlenka takzvaného Sarajevského atentátu se podle nich zrodila především na Hradě. I z projevu nastupujícího prezidenta lze vyčíst, že mu takovéto pojetí mocenského boje vadí a že by mu měl být konec.

Pokud se vrátím k už citované pasáži z projevů Václava Klause, pak lze zjednodušeně tvrdit, že půjde v Havlových stopách, i když toto úsilí bude jinak nazýváno. Tentokrát by nemělo jít o temné Hradní síly, ale o normální aktivitu hlavy státu, která bude chtít mít vliv na dění v zemi. Vzhledem k postavení prezidenta republiky podle České ústavy se tomu nelze divit. Hlava státu může výrazným způsobem ovlivňovat chod vlády, jednání Parlamentu a také proces tvorby vlád a obsazování postů v některých důležitých institucích. Do toho všeho může prezident zasahovat. Přesně to činil také Václav Havel. Samozřejmě na základě různých konzultací, ať už s politiky nebo s jinými lidmi. Takže nešlo o nějaká tajemná uskupení, ale o činy řádně a legitimně zvoleného prezidenta. Václav Klaus bude některé své kroky určitě konzultovat také s lidmi, kteří jsou mu názorově blízcí. Ať už budou tvořit tým jeho poradců nebo půjde pouze o osobnosti, které jsou mu názorově blízké a mohou k určitým problémům něco zajímavého říci. Pokud bychom přijali poněkud paranoidní optiku tajemných sil, pak bychom mohli znovu hovořit o tajemných uskupeních Hradu. Volebním bojem totiž prochází pouze prezident a ne jeho spolupracovníci, poradci a sympatizanti.

Rovněž lze očekávat, že v některých otázkách bude Václav Klaus opakovaně na veřejnosti dávat najevo svůj názor a bude se snažit využít svého vlivu, aby ho prosadil. Takže dostojí svého slovu a bude prezidentem aktivním. Což s sebou přinese nutně potřebu být v určitých případech zároveň aktivistou, třeba v boji s byrokraty z Bruselu nebo proti blížícímu se socialismu, případně názorům šílených intelektuálů. Také co se týká obsazování různých důležitých postů v principu nedojde k zásadní změně. Lze si těžko představit, že by drtivou většinu těchto lidí Václav Klaus najmenoval proti své vůli. A když už jsme u té Havlovy kritiky, tak by bylo dobré připomenout, že v čele Nejvyššího kontrolního úřadu stál Lubomír Voleník s pozastaveným členstvím v ODS. A že dlouholetým předsedou Ústavního soudu byl Zdeněk Kesler, bývalý poslanec ODS. Zkrátka stejně jako Václav Havel bude se i Václav Klaus snažit maximálně využívat svého prezidentského vlivu. Jakým způsobem, to se bude samozřejmě odvíjet od jeho názoru na svět, který je jiný než u Václava Havla.

Takže v tom je zásadní odlišnost. Ta se určitě projeví v Klausově vystupování v zahraničí. Tam patrně nezíská tolik vlivných přátel, jaké měl Václav Havel. Lze také tvrdit, že Klaus je schopnějším politikem, než Havel. Takže lze očekávat, že nový prezident spíš dokáže své vnitropolitické představy prosadit. Lze s jistou nadsázkou tvrdit, že pokud by v době takzvaného Sarajeva byly role obráceny, a tehdy by byl prezidentem Klaus a premiérem Havel, podařilo by se spíše vytlačit premiéra z politiky a to takovým způsobem, že by se patrně nestal dalším českým prezidentem. Rozdíl lze spatřit také v tom, že Klaus se nemusí nutně stavět do role naprosto nadstranického prezidenta. Vybudoval nejsilnější pravicovou stranu v zemi. Je výrazně pravicově orientovanou osobností, což nemůže dlouhodobě popřít a což mu nikdo nemůže vyčítat.

Zkrátka nová hlava státu je schopným politikem, který se určitě dokáže dobře zorientovat v nové funkci. Právě proto je na místě opatrnost a obava, jakým způsobem dokáže tyto schopnosti využít, či případně zneužít.