Pedofilové potřebují léčbu, ne lynč, varuje před veřejným registrem sexuálních násilníků sexuolog

11. leden 2018

Polsko má jako jedna z mála demokratických zemí světa veřejně dostupný registr sexuálních násilníků. Každý si může na internetu najít jméno, příjmení, fotografii i aktuální bydliště pedofilů nebo pachatelů zvláště krutých sexuálních napadení. Polská sexuologická společnost ale varuje, že zveřejnění těchto údajů zkomplikuje terapii, a lidi proto neochrání. „Jsem proti registru, který by byl veřejný. To, co dělá Polsko, je odklon demokratických principů a lidských práv,“ uvedl v pořadu Pro a proti sexuolog Ondřej Trojan.

Podle něj takový veřejně přístupný registr nemá žádný pozitivní význam. „V Americe je od roku 1947, v Kalifornii od 90. let, ale neprokázalo se ani o píď snížení výskytu sexuálně zneužitých nebo sexuálních trestných činů proti dětem, naopak to vedlo k řadě tragédii a nedorozumění.“

„Organizacím by měl stačit výpis z trestního rejstříku. Navíc, pokud je někdo pedofil a transformuje svoje touhy po dětech v práci s nimi, tak je to vlastně ušlechtilá činnost.“


Nejhumánnější cesta je, že se vyjádří lékař. Je-li někdo pedofil, neměl uniknout ochranné léčbě. Každý má nárok na spravedlivý soud, ale ne na lynč nebo aby byl zbytečně ostrakizován kvůli záznamu, který už třeba dávno není aktuální. Ondřej Trojan

Sexuolog připomněl, že existuje opis a výpis trestního rejstříku. „V trestním rejstříku trestné činy zůstávají, ale ve výpisu se po určité době mohou zahladit, pokud o to dotyčný požádá. Záznam ale zůstává, a je dostupný například policistům.“

Trojan varoval, že prolomení bariéry důvěrnosti je nebezpečné. „To by se každý mohl všechno dozvědět o někom. Pak se tedy dohodněme, že všichni pachatelé trestného činu budou někde zveřejněni, protože víc dětí určitě zabijí opilí řidiči než pedofilové.“

„Pranýřování zrušil už císař Josef II. na přelomu 18. a 19. století. Jestliže se dozvím, že ten a ten je pedofil, tak by to stejně vedlo k tomu, že by si na něj někdo počíhal a chtěl si to s ním vyřídit. Tak ale v demokratických a rozvinutých zemích spravedlnost nefunguje,“ upozorňuje sexuolog.

Psycholog Jeroným Klimeš registr podobný polskému také nedoporučuje. „Tedy aby si každý soused mohl najít něco o svém sousedovi.“

„Máme ale problémy, že se sexuální násilníci sdružují do skupin a pak se zkoušejí protlačit třeba skrz náhradní rodinnou péči, do skautských oddílů, do škol nebo dětských domovů.“


Jakmile někdo ví, že má tento problém a musí si vyžádat od lékaře svolení k práci s dětmi, budeme mít turistiku po doktorech. Pedofil jich obejde deset, až jednoho ukecá. Pak přijde s tím jedním schválením, a ne s devíti zamítnutími. Jeroným Klimeš

Pokud někdo spáchá podobný čin, bylo by dobré, aby nějaký registr o tom existoval. „Ale pouze pro organizace. Ty by se svolením uchazeče o práci s dětmi požádaly, aby do takového registru mohly nahlédnout.“

„Lidí, kteří se starají o děti, je vždycky málo. A my nemáme žádnou možnost si ověřit, jestli ten člověk nemá za sebou nějakou takovou minulost.“

Bohužel nejlepší ochrana pedofilů je podle Klimeše závazek mlčenlivosti. „Využívají povinnou mlčenlivost. Já když jako psycholog o pedofilovi vím, tak to nesmím nikomu říct, ani pracovně kolegovi.“

„Když člověk z Prahy udělá sexuální delikt, ale přejede třeba do České Třebové, kde o něm nikdo neví, tak tam zase zneužije děti. A jak ze statistik víme, tito lidé mají za sebou těch zneužitých dětí hodně, ačkoli záleží na druhu pedofilie,“ konstatuje Klimeš.

autoři: tpa , oci
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.