Pavel Vondra: „Vítězný únor“ po jemensku
Slavná revoluce, která vymanila jemenský lid z okovů nespravedlnosti – tak své mocenské tažení, jež vyvrcholilo tzv. ústavním prohlášením z 6. února, označují sami Húthíové, respektive hnutí Ansár Alláh, čili Stoupenci Alláha, jak si toto šíitské ozbrojené hnutí samo říká.
Jejich odpůrci – a těch je ve většinově sunnitském Jemenu přinejmenším stejně jako jejich příznivců – ovšem hovoří o puči.
A to není zdaleka jediný důvod, proč v posledních událostech v nejchudší zemi arabského světa můžeme najít silné paralely s naším vlastním „Vítězným únorem“ roku osmačtyřicátého.
I tady předcházela převzetí moci ne zcela promyšlená demise vlády a pak i rezignace samotného prezidenta Abdurrabu Mansúra Hádího, jenž byl – podobně jako svého času Edvard Beneš – přitlačen ke zdi po lednovém dobytí prezidentského paláce šíitskými ozbrojenci.
Ti se ze svých původních bašt v horách severní provincie Sa'ada přesunuli do hlavního města San'á už loni v září, když se jim definitivně podařilo překonat postupně ochabující odpor jemenské armády a stát se největší ozbrojenou silou v zemi.
Svou legitimitu ostatně vždy čerpali z hlavní svých zbraní.
Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik legitimní byl jimi rozpuštěný parlament, do něhož lidé naposledy volili své zástupce před téměř 12 lety, či prezident Hádí, jenž v prezidentských volbách před dvěma lety neměl žádného protikandidáta.
Dnes tedy v Jemenu oficiálně vládne revoluční výbor v čele s Muhammadem Alím al-Húthím, bratrancem stávajícího vůdce Húthíů Abdulmalika al-Húthího.
Svůj program nikdy jasně neformulovali, pokud za program nebudeme považovat jejich tradiční pokřik: „Bůh je veliký, smrt Americe, smrt Izraeli, prokletí židům, vítězství islámu!“
Tvrzení, že jsou prodlouženou rukou šíitského Íránu, ale vždy důsledně popírali a své kritiky naopak obviňují z přisluhovačství západnímu imperialismu a saúdskoarabskému salafismu.
Nedá se proto vyloučit, že se brzy v Jemenu dočkáme i prvních politických procesů s odpůrci nových pořádků.
Žhavou kandidátkou na nezáviděníhodnou roli jemenské Milady Horákové je Tawakkol Karmánová, bojovnice za ženská práva, laureátka Nobelovy ceny míru za rok 2011, jedna z tváří arabského jara v Jemenu.
Televizní stanice Al-Džazíra v neděli přinesla rozhovor s mladým aktivistou, který byl údajně po svém zadržení na jedné z demonstrací proti Húthíům několik hodin mučen a donucen k vylhanému přiznání, že si nechal za účast na protestní akci platit právě od Karmánové a dalších osob, jež jsou prý v americkém a britském žoldu.
Většina diplomatů, a to nejen západních, se navíc minulý týden z Jemenu stáhla, a země se tak kvapem dostává do mezinárodní izolace, aniž by na jejích hranicích musel kdokoli vztyčovat železnou oponu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.