Pavel Vondra: O kozlodraní a soudržnosti turkických národů
Politika a sport by se neměly míchat, zaklínali se před poslední zimní olympiádou v jihoruském Soči všichni ti, kterým vadily výzvy k bojkotu her kvůli neutěšenému stavu lidských práv v Rusku.
Pokud by to platilo univerzálně, Světové kočovnické hry, jejichž premiérový ročník hostil celý minulý týden středoasijský Kyrgyzstán, by se sotva kdy mohly uskutečnit.
S myšlenkou na jejich uspořádání přišel bývalý kyrgyzský premiér, dnes prezident Almazbek Atambajev před více než třemi lety a slavnostně to oznámil během návštěvy tehdejšího tureckého premiéra, dnes rovněž prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v Biškeku.
Podpora Turecka byla pro „nomádskou olympiádu“ klíčová – celý projekt totiž od začátku jako svůj hlavní záměr deklaroval snahu přispět k větší soudržnosti turkických národů a jako takový se také dostal na program jednání Rady pro spolupráci turkických zemí, která vznikla v roce 2009 a jejíž sekretariát sídlí v Istanbulu.
Propadá se ekonomika Ruska i bývalých sovětských satelitů
Kočovnické hry tedy nebyly čistě sportovním podnikem, podle organizátorů měly zároveň „poskytnout silný impuls k rozvoji ideologie založené na zděděných tradicích kočovnické kultury“, za jejíhož hrdého nositele se Kyrgyzstán považuje.
Myšlenka posilování vzájemnosti turkických a nomádských národů se zajisté dobře prodává navenek, kyrgyzští představitelé se ale zároveň nijak netajili tím, že si od celého podniku slibují i dobrou reklamu pro svou zemi, ostatně jako všichni pořadatelé olympiád a světových šampionátů, jimž měly tyto hry poskytnout důstojnou alternativu.
Stejně tak se ale ani Kyrgyzové nevyhnuli tradičním skandálům a kontroverzím, které se k takovým akcím zpravidla vážou. S náklady ve výši tří milionů dolarů si hry v této rozhodně nijak bohaté zemi vysloužily kritiku za předraženost.
Celá třetina této částky navíc padla na modernizaci hipodromu ve městě Čolpon-Ata, kde se soutěžilo. Asi není třeba zdůrazňovat, že stavební práce byly i v tomto případě dokončeny nikoli za pět, ale za minutu dvanáct.
Nakonec ale Kyrgyzové mohou být spokojeni. Získali suverénně nejvíc medailí ze všech (celkově druhý Kazachstán jich vybojoval sotva půlku) a v královské disciplíně „kok boru“ neboli kozlodraní, která se dá stručně popsat jako rugby na koních, kde se místo šišatého míče hraje s tělem kozla zbaveného hlavy, končetin a vnitřností, se ve finále utkalo domácí áčko s domácím béčkem a společně nabídly divákům podívanou, nad jejíž dramatičností se znalci doslova rozplývali.
Škoda jen, že sousední Kazachstán, považovaný původně za jednoho z favoritů turnaje, nakonec z blíže nespecifikovaných důvodů neposlal do Čolpon-Aty svůj národní kozlodrací výběr.
Proslýchá se, že se tak Kazaši chtěl svému chudšímu sousedovi pomstít za to, že jim pořadatelství historicky první nomádské olympiády vyfoukl. Tak tedy: Ať žije turkická soudržnost!
Premiérový ročník Světových kočovnických her hostil minulý týden středoasijský Kyrgyzstán
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
