Pavel Vondra: Když na Filipínách udeří „bagyo“

Během období dešťů, které tu zpravidla trvá od června do října, ale v posledních letech – zřejmě v důsledku změn klimatu – nezřídka i do prosince, jich tenhle ostrovní stát navštíví kolem dvacítky.

Ten první letošní, který dostal mezinárodní označení Rammasun podle thajského boha hromu, ale Filipínci si ho podle svého zvyku překřtili něžným ženským jménem Glenda, dělal místním od začátku starosti. A to především kvůli předpovídané trase skrz hustě zalidněné oblasti hlavního filipínského ostrova Luzon.

Metropoli Manilu nakonec tajfun těsně minul, ale podle údajů Národní rady pro snižování rizik a odstraňování následků přírodních pohrom i tak zasáhl do životů půldruhého milionu lidí, z nichž se celá třetina musela uchýlit do některého z dvanácti set evakuačních center.

Čtěte také

Přes devadesát lidí však řádění živlu nepřežilo – většinu z nich usmrtil padající strom či úlomky stavebního materiálu, které se v silném vichru mění ve smrtonosné projektily. Několik osob utonulo v rozvodněných tocích.

I když je každý násilně přervaný život nevyčíslitelnou ztrátou a tragédií, člověk se neubrání odosobněnému bilancování, a v tomto ohledu je třeba říct, že dvojciferný počet obětí je vlastně „dobrou“ zprávou. Především proto, že z živé paměti ještě dlouho nevymizí zkáza, kterou loni v listopadu způsobil tajfun Haiyan – pro Filipínce Yolanda – údajně nejsilnější zaznamenaná bouře vůbec, jež srovnala půl milionu obydlí se zemí a vyžádala si přes šest tisíc obětí na životech.

Tajfun na Filipínách|foto: ČTK/AP, AARON FAVILA,ČTK

Filipínská vláda tehdy čelila silné kritice, že situaci podcenila a následně zcela selhala při poskytování akutní pomoci. Zdá se však, že všechno zlé je k něčemu dobré – tentokrát se podařilo obyvatele nejohroženějších oblastí evakuovat s dostatečným předstihem a například provincie Albay, jejíž guvernér Joey Salceda dlouhodobě propaguje krizový plán s „nulovými ztrátami“, skutečně tajfun přečkala bez jediné oběti, a to přesto, že leží přímo na břehu Pacifiku, a byla tak první na ráně.

Nemyslím ale, že je realistické očekávat uplatnění modelu „nulových ztrát“ v celonárodním měřítku. Na to prostě Filipíny nemají ekonomicky. V zemi, kde žijí miliony lidí v provizorních příbytcích, které se při silném vichru a přívalovém dešti doslova rozpadají na kusy, se bohužel s oběťmi přírodních pohrom musí počítat.

Čtěte také

To však nezbavuje vládu povinnosti usilovat o zlepšení situace oněch dvaceti procent obyvatel žijících pod hranicí chudoby.

Kabinet prezidenta Benigna Aquina se už třetí rok v řadě chlubí rekordním hospodářským růstem, který čistě makroekonomicky dělá z Filipín nového asijského tygra. Kritická analýza čísel však odhalí, že životní podmínky nejchudších vrstev se v daném období nijak nezměnily.

Na vině je dlouhodobě zakonzervovaná nerovnoměrná distribuce zdrojů, se kterou ani reformní agenda nynější hlavy státu celé čtyři roky od nástupu do funkce nic nesvedla. A tak nezbývá, než se před každým dalším tajfunem modlit. A zrovna v tom Filipínci vynikají jako málokdo.

Tajfun na Filipínách|foto: ČTK/AP, Bullit Marquez,ČTK