Patrik Eichler: Zemřel polský sociálně demokratický expremiér Józef Oleksy

Józef Oleksy společně s budoucím prezidentem Aleksandrem Kwaśniewským, a premiéry Włodzimierzem Cimoszewiczem a Leszkem Millerem patřil do skupiny mladých a vzdělaných funkcionářů komunistické strany.

Byli to oni, kdo od generace lidí, jakými byli generál Wojciech Jaruzelski a premiér Mieczysław Rakowski dostali stranické struktury, členstvo a tradice, aby se s nimi pustili do politického boje v nových podmínkách. Od šedesátníků až sedmdesátníků dostali v roce 1990 stranu tehdejší čtyřicátníci.

Čtěte také

Smrt Józefa Oleksyho v jeho šedesáti osmi letech je tak také znamením generační obměny, která polskou levici znovu čeká. A o které se zatím hovoří, spíše jen pokud jde o mocenské koalice a sílu jednotlivých stranických regionů.

Oleksy patřil mezi politiky, kteří uznávali porážku komunistické vlády. Uznával, že Polsko v poválečných desetiletích nebylo nezávislým státem. Odmítal ale urážky členů komunistické PZPR jako „zrádců“ nebo „agentů Moskvy“.

Vždy připomínal, že to byla komunistická vláda, která vzdělání učinila všeobecně dostupným statkem, umožnila společenský vzestup milionům lidí a kromě všeho jiného obnovila zemi po zničující druhé světové válce.

Józef Oleksy (archivní snímek z 20. prosince 1995)|foto: ČTK/AP, Czarek Sokolowski,ČTK

Oleksy vyrostl v chudé katolické rodině. Na vysoké škole ale nastoupil kariéru komunistického funkcionáře, která ho postupně přivedla až k funkci ministra pro vztahy s odbory. Kromě jiného se pak Oleksy účastnil jednání u kulatého stolu s polskou odborovou Solidaritou.

Po roce 1990 Oleksy působil opakovaně ve vysokých funkcích ve straně, v Sejmu i ve vládě. Jeho premiérský mandát ukončila v roce 1996 aféra, ve které byl obviněn ze špionáže ve prospěch Ruska. V roce 2005 se musel vzdát funkce vicepremiéra, kvůli aféře s lustracemi. V obou případech byl posléze očištěn.

První aféra měla podle Oleksyho za cíl poškodit polskou levici, protože ve stejné době se stal prezidentem jeho stranický kolega Aleksander Kwaśniewski a řada lidí v zemi byla šokována, že se postkomunisté dostávají k moci tak brzy po konci diktatury.

Levicoví kritici nejen Oleksymu, ale celé zmíněné generaci naopak vyčítají, že pod jejich vedením Polsko realizovalo neoliberální reformy doporučované v té době americkými finančními institucemi.

V posledních letech Oleksy na polské levici platil za moderátora vnitřních konfliktů. Chtěl znovu sjednotit dávné generační souputníky Millera a Kwaśniewského nebo jednat o společném postupu s levicově se deklarujícím populistou Januszem Palikotem.

Oleksy nechtěl, aby po jeho smrti byli lidé smutní a sám si natočil řeč, aby mu na pohřbu nikdo „nežvanil“.

Autor je novinář, pracuje v Masarykově demokratické akademii a dvouměsíčníku Listy.