Patricie Polanská: V rozpočtovém kurníku

Nevypadá to dobře, to je jasné už teď. Sice vládní návrh překoná první překážku, kdy je jasné, že poslanci schválí navrhované základní parametry, tedy příjmy, výdaje a z toho vyplývající schodek. S těmi se pak v následujících čteních už hýbat nesmí. Ale následující dění zřejmě bude připomínat vpád lišky do kurníku. Jen namísto peří budou lítat miliony.

Schválení takzvaného Janotova balíčku mělo podobu státního rozpočtu do značné míry předurčit a zafixovat před podobnými nájezdy. Ještě zhruba před třemi týdny byl také Bohuslav Sobotka, statutárně druhý muž sociální demokracie a předseda sněmovního rozpočtového výboru v této otázce zdánlivě relativně umírněný. Rádiu Česko sice potvrdil, že si strana ponechává své tři priority: mzdy zaměstnanců, valorizace důchodů a podpora vědy a vysokých škol. Nicméně, jak Sobotka řekl, příslušné návrhy zákonů by neměly změnit rozpočtovou situaci v roce 2010, a nebo budou návrhy součástí volebních slibů sociální demokracie, tedy s přislíbenou platností až po volbách.

Teď ČSSD ohlásila, že ještě v rámci tohoto rozpočtu navrhne přesunout zhruba 11,5 miliardy korun - za sedm miliard přidat na platech veřejným zaměstnancům, přidat hejtmanům na sociální služby a 1,5 miliardy poslat českým zemědělcům. Své změny v rámci státních výdajů plánují i lidovci. Ti mimo jiné navrhují zrušit jeden z úsporných kroků Janotova balíčku, totiž snížení mateřské. Jedny i druhé podpoří komunisté. A opravdu se nedá čekat, že by z pravé strany odpovídalo jen hrobové ticho. Místo u pultíku si chce užít každý. Obzvláště, když ministr financí Eduard Janota zatrhl poslancům oblíbené porcování medvěda. A když jde, jak už bylo řečeno, také o rozpočet předvolební.

Šetřit se tedy nebude. Malá vsuvka: Že není ani kde brát? V českém rozpočtu už dlouhá léta supluje roli pohádkového bezedného měšce kapitola s názvem Všeobecná pokladní správa. Vláda, která bude mít jednou tu odvahu, zakázat poslancům přístup k tomuhle zdroji, by si zasluhovala pomník od vděčných občanů.

Ale zpět k rozpočtu na rok 2010. Co s řáděním v rozpočtovém kurníku může dělat vláda? Mnoho ne. Premiér Jan Fischer sice přednese doplnění programu svého úřednického kabinetu, kterému se náhle protáhl mandát na zhruba čtvrtinu volebního období normální "politické" vlády. Ale nepožádá o potvrzení mandátu hlasováním o důvěře, ani s návrhem státního rozpočtu nespojil otázku důvěry vládě. Jeho pozice je tak relativně slabá. Jedním důsledků je, že v době cupování státního rozpočtu mohou on nebo ministr financí jen obcházet kolem poslanců a lomit rukama. Případně apelovat na jejich zdravý rozum. Obé je tak zhruba stejně účinné.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko