Patricie Polanská: Mytí rukou nad eurokomisařem?

To s tím vydíráním, což je tedy argument odpůrců Lisabonské smlouvy, je ovšem zajímavá věc. Takže když nás někdo nahlas upozorní, jaké dopady může mít naše jednání, a ty dopady se nám nelíbí, nebo nehodí do krámu, nebo jsme na ně zkrátka nepomysleli - je to vyděrač?

Českému prezidentovi a některým senátorům se nemusí líbit Lisabonská smlouva - a pomiňme teď diskusi o tom, jestli máme prezidentský nebo parlamentní systém, a jestli tedy má mít konečné slovo prezident nebo parlament, který v obou komorách smlouvu schválil. Jen je pak poněkud směšné čílit se, že tento postoj se zase nelíbí Evropě. A že to může mít nějaké důsledky. Přesto, že možná jen teoreticky. Jak upozorňují znalci, pokud nebude platit Lisabonská smlouva, má se sice snižovat počet eurokomisařů, ale to musí odsouhlasit všechny členské země. Včetně té případné postižené. Pokud budeme ještě členy Evropské unie, přece jen je obtížné si představit, že čeští zástupci ztrátu eurokomisaře pro Česko odhlasují.

Což ovšem nic nemění na tom, že česká debata o nominacích na eurokomisaře, je-li to tedy tak důležitá figura, jak tvrdí ti, kteří vidí jeho ztrátu jako katastrofu a bijí s tím po hlavě odpůrce Lisabonu, trpí podivuhodnou nedůležitostí. Kromě to, že do Bruselu jezdí procesí předsedů českých stran, se nic zvláštního neděje. Předseda sociální demokracie rovnou hází celou věc na hlavu premiérovi takzvané úřednické vlády Janu Fischerovi: Dodáme nominace, vyber si! Pokud ovšem Fischer vybere špatně, tedy někoho, kdo se nebude líbit budoucímu vítězi voleb, co se stane? Absolvuje Česká republika další poměrně unikátní věc, totiž odvolání a výměnu eurokomisaře?

V celé debatě padají samá vznešená slova - o suverenitě, o odpovědnosti. Těžko se zbavit dojmu, že jsou to stále jen slova, slova, slova...

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko