Pařížské a vídeňské procházky s Václavem Fialou

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Jsem ten typ návštěvníka cizích měst, který se předtím, než někam přijede, snaží prostudovat co nejvíce literatury. Někdo to může mít za pedantismus, pro mě je to způsob, jak prohloubit emoční účinek toho místa, jak se přiblížit k jeho geniu loci. Vždycky jsem záviděl Němcům, jak perfektní cestopisné průvodce mají k dispozici. Nejen obvyklé bedekry, které vás informují o proměně stavebních slohů nebo kde se seženou lístky do divadla či kde jsou výprodeje, ale i průvodce literární a umělecké, které jdou po stopách kulturních osobností, případně věnované třeba jen jediné osobnosti.

Ten je sice známý z Branaldovy knížky jako výborný automobilový závodník, ale často se zapomíná, že to byl i významný filmový podnikatel. Poučený z amerických a francouzských filmových ateliérů založil první filmové ateliéry už před 1. světovou válkou v Čechách a poté co vyhořely jeho filmové laboratoře ve Velkých Dvorcích přemístil své filmové podnikání právě do Vídně. Získal licenci k natáčení válečného týdeníku a natočil řadu dokumentárních filmů.

Po 1. světové válce využil Kolowrat své zkušenosti z Ameriky a Francie a začal natáčet monumentální filmová historická díla v obrovských dekoracích s tisícovkami statistů. Tyto filmy s úspěchem prodával i za oceán. Přes jeho vídeňské ateliéry se dostali do Hollywoodu četné filmové osobnosti, mj. i režisér Michael Curtiz (Michal Kertész), autor filmové Casablanky nebo Alexander Korda, který byl zakladatelem anglického filmového průmyslu. V Kolowratově filmu Café Electric dostala svou první větší filmovou příležitost i německá herečka Marlene Dietrichová.

JUDr. Václav Fiala absolvoval v roce 1968 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a později pět let pracoval v Památkovém oddělení Pražského hradu. Zajímavou zkušeností pro něj bylo desetileté působení v Nakladatelství Lidová demokracie - Vyšehrad, kde pracoval jako redaktor časopisu Naše rodina a také práce v Divadelním ústavu ve funkci zástupce ředitelky. Zájem o umění a literaturu ho provázel celý život. Jak sám říká: „Mým velkým koníčkem je historie filmu a z hudebních žánrů především jazz. Během svého novinářského působení jsem publikoval množství článků v různých novinách a časopisech. V roce 2001 jsem vydal první z řady literárních průvodců, které v té době u nás ještě nevycházely. Prvním z nich byla Umělecká Paříž, poté následovala Vídeň, literární toulky dunajskou metropolí, Benátky a Umělecký Řím. V roce 2015 vyšla úspěšná Umělecká Paříž v II. rozšířeném vydání a letos na jaře vyjde také II. rozšířené vydání průvodce Vídní.

„Škrtat jsem musel, materiálu bylo víc než by jedna kniha unesla. Zaměřil jsem se zkrátka na to, co by myslím trochu vzdělaný Středoevropan měl určitě znát, když přijede do Vídně: okruh Café Griensteidl, Café Central a Petera Altenberga, který tam měl stůl, uměleckou skupinu Junge Wien... Je to doba do první světové války a také po ní, kdy se tam přesunula část německy mluvících intelektuálů z Čech a kdy tam vztahy mezi našimi zeměmi ještě nějakou dobu doznívaly,“ prozradil o své – nyní v druhém vydání připravované - knižní Vídni Václav Fiala časopisu Týden.

Při poslechu vltavské Telefonotéky škrtat ani přeskakovat nemusíte. Zastavte se na chvíli „ jako by“ ve vídeňské nebo pařížské kavárně a náš host dopoledního vysílání vám bude zasvěcený a milým průvodcem.

Václav Fiala, autor průvodce po umělecké Vídni |foto: Vojtěch Havlík

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.