Parazity mít, či nemít? Obojí má pozitiva i negativa, tvrdí parazitolog
Parazité ve městech jsou obavou mnohých chovatelů domácích mazlíčků i lidí. Parazité ale také mohou nakazit volně žijící zvířata, a ty se pak mohou stát dalšími přenašeči. Jaké výsledky přinesla studie zaměřená na tuto problematiku, objasnil v Magazínu Leonardo parazitolog Jan Votýpka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
„Český název cizopasník napovídá, že se někdo pase na něčem cizím. Kdokoli si tedy vezme z těla nebo na těle svého hostitele něco bez dovolení, může být definován jako cizopasník.“
Tato definice zahrnuje jak patogenní bakterie, tak helminty, jednobuněčné organismy nebo členovce. „Cizopasník nechce svému hostiteli ublížit, natož ho zabít, protože ve chvíli, kdy ho zabije, tak zahyne společně s ním.“
„Parazit si chce hostitele udržet co nejdéle naživu, aby měl možnost nakazit další hostitele. To je životní styl cizopasníků,“ popsal vědec.
A protože všechno kolem nás se mění a svět je dynamický, mění se i vztah mezi námi, patogeny a parazity. „Neustále se stanovují nové kooperace a dohody, protože ty původní už neplatí, a musejí vznikat nové.“
„Cizopasníci jsou zde dlouhodobě. Ve chvíli, kdy se objevili možní hostitelé, ten prostřený stůl a možnost na někom cizopasit, tak se okamžitě objevil někdo, kdo toho využil nebo zneužil, a adaptoval se na tento způsob života. Je to velice jednoduché: hostitel vám jako cizopasníkovi nabízí byt i jídlo.“
„Letos jsme zahájili velký studijní program cílený na výskyt tzv. zoonóz ve městech a v globálních zónách. Zoonóza je onemocnění, které koluje mezi živočichy a člověk se toho koloběhu dostává jako slepá ulička.“
Očima parazitologa jsou sice města odlišná od toho, co nacházíme v divočině, ale podobnosti lze také najít. „Jsou zde volně žijící živočichové, kterých je ve městě velké množství, i když se to nezdá. Běžně se v Praze vyskytují lišky, velcí lesní kopytníci, ptáci a spousta hlodavců a ježků.“
„Zde na nich žije velké množství parazitů a když se nakazí, tak následně mohou nakazit i nás nebo naše domácí mazlíčky. Naše studie míří právě na zmapování situace ve městech, tedy jak běžně jsou zde volně žijící živočichové nakaženi zoonózami.“
Existuje souvislost mezi cizopasníky a autoimunitními onemocněními?
V minulosti bylo parazitů u lidí více. „Souvisí to zejména s hygienou. Dnešní návyky v podstatě znemožňují to, aby se člověk dokázal nakazit.“
„To má jisté pozitivní i negativní souvislosti. Pozitivní je to, že už v sobě ty cizopasníky nemáme. Negativní je to, že už v sobě ty cizopasníky nemáme.“
Vědec vysvětlil toto podivné tvrzení. „Náš imunitní systém byl po miliony let vycvičen na to, aby bojoval s cizopasníky v našem těle. Byla to běžná součást člověka a 200 let zpátky byste nenašli člověka, který by cizopasníka neměl.“
Dnes už v sobě parazity nemáme, ale ono „vycvičené vojsko“ imunitního systému v nás stále je. „A nemá co dělat. Takže se občas stane, že se obrátí proti vlastnímu tělu, a to jsou ty takzvané autoimunitní nemoci.“
„Nechci tvrdit, že všechny autoimunitní nemoci souvisí s tím, že v sobě nemáme cizopasníky, ale u některých z nich to skutečně může mít souvislost,“ upozornil Jan Votýpka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
