Paradoxy GMO v Evropě. Dostávají se modifikované organismy na náš stůl?

1. září 2016

Zvířata chovaná na maso jsou zejména ve velkochovech krmena geneticky modifikovanými organismy. Při jezení tohoto masa nekonzumujeme GMO, ale ona zvířata ano. Kuřata, prasata i krávy jsou krmeny směsí importované GMO sóji nebo kukuřice. Výjimkou jsou chovy ekologického zemědělství, ve kterých se musí používat krmivo v bio kvalitě a GMO je zakázané. Zdejší zemědělství nemá kapacitu uspokojit vysokou poptávku obyvatel po mase, respektive po krmivech pro zvířata, a tak je EU z 95 % závislá na dovozu transgenní sóji z Brazílie.

Je na místě zmínit, že zde nejsou pozorovány žádné dopady na zdraví zvířat ani lidí, a ať už jíme bio sóju nebo GMO sóju, nedochází k přenosu DNA z potravy. Pro úplnost je třeba doplnit, že se nemodifikují jen zemědělské plodiny a pojem geneticky modifikovaný organismus zahrnuje také třeba mikroorganismy uměle vytvořené v různých oblastech výzkumu, od vývoje léčiv po produkci energie z biomasy. Krom potlačení nebo zesílení vybraného genu je častou metodou také u plodin přenos genu z jiného organismu, čímž vzniká transgenní organismus. Relativně nově vyvinutá metoda CRISPR dává lidem ještě větší možnosti a kontrolu.

Výsledkem zdejšího vývoje je však paradox, kdy část veřejnosti protestuje proti uvedení GMO potravin na trh – například v souvislosti s dohodou TTIP o volném obchodu mezi EU a USA – a mezitím domácí masná výroba stojí na dovozu GMO krmiva už léta. Zároveň stále probíhá spor mezi zastánci a odpůrci genetické modifikace. Zastánci v ní často vidí způsob, jak efektivně nasytit rostoucí lidskou populaci navzdory škůdcům, chorobám a změně klimatu. Odpůrci v GMO vidí hrozbu pro genetickou i druhovou biodiverzitu a kontrolu firem nad potravinovou bezpečností a ještě menší nezávislost zemědělců.

03696277.jpeg

Evropské státy nejsou otevřené vůči geneticky modifikovaným organismům. Z velké části je to dáno obavami veřejnosti z produkce GMO potravin a potencionálních negativních dopadů na zdraví a životní prostředí. V Česku je povoleno jen pár genotypů plodin a jejich praktické pěstování je svázáno velmi přísnou regulací, která zemědělce odradila. V USA oproti tomu desítky modifikovaných druhů obilnin v tamním zemědělství dominují. Potravinové produkty z nich vytvořené nemusí v USA nést označení GMO na obalu. USA je světové centrum biotechnologií a genetického výzkumu a sídlí zde mnoho firem, které drží patenty na genetické kódy organismů. Nedávno byl také v USA ohlášen první komerční chov transgenního živočicha určeného k potravě pro lidi – lososa s přidaným genem pro rychlejší růst.

Spojené státy jsou GMO velmocí, přitom nejsou stranou mezinárodního Cartagenskéhoý protokolu o biologické bezpečnosti. USA má také největší osázenou plochu modifikovanými organismy, 70 milionů hektarů (8 Českých republik). Následují Brazílie a Argentina, přičemž dohromady mají státy Jižní Ameriky osázenou stejnou plochu jako USA samotné. Nejčastěji pěstované transgenní druhy jsou kukuřice, sója, řepka olejná a bavlník. Modifikovaný bavlník se pěstuje zejména v Indii. Většina světové produkce kukuřice je GMO, téměř 90 % sóji je také transgenní. To vše se odehrává většinou mimo Evropu. V celém světě se modifikované plodiny pěstují ve 28 zemích. Z 38 zemí, které pěstování naopak zakázaly, je většina evropských. Ve významném množství se v Evropě GMO pěstuje jen ve Španělsku – kromě tamních 140 000 hektarů (rozloha okresu Svitavy) modifikované kukuřice v podstatě jiná GMO produkce v EU neexistuje. Není jí nakloněna veřejnost ani zákony. Nakonec se ale GMO dostalo oklikou i k evropským konzumentům v podobě krmiv pro zvířata.

03584594.jpeg

Jelikož jsou negativní dopady GMO neprokázané a dlouhodobé hrozby tušené jen v delší budoucnosti, bude spor optimistů a pesimistů, důvěřivých a nedůvěřivých probíhat i nadále. Technologie GMO se mezitím dále rozvíjí a díky novým vědeckým metodám, jako je například CRISPR, bude nasazení GMO nejspíše dále akcelerovat. Samotné pěstování potravin však díky restriktivním zákonům evropských zemí bude probíhat jinde.

autor: Filip Vrlík
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.