Pár dní před koncem jedné demokracie

21. února 1948 Klement Gottwald pronesl svůj projev před davem lidí na Staroměstském náměstí, ve kterém jednoznačně situaci vyhrotil a pohrozil masovými nepokoji, jestliže nebude demise přijata a jmenována nová vláda.

Na druhý den se konalo v Průmyslovém paláci v Praze shromáždění závodních rad a odborových skupin. Zhruba 8000 delegátů, a to příslušníků všech stran a bezpartijních, se vyslovilo (proti 10 hlasům) pro požadavky dalšího znárodnění a pro Gottwaldovo řešení krize - přijetí demise ministrů, doplnění vlády a očistu Národní fronty.

Sjezdu se zúčastnil i Antonín Zápotocký, který úvodem řekl:

25. února, kdy Gottwald předložil prezidentu Benešovi návrh na novou vládu, byl ustaven ústřední akční výbor Národní fronty právě v čele s komunistou Antonínem Zápotockým.

Shora jsem uvedl jen strohé údaje, které znamenaly definitivní pád demokratického státu v srdci Evropy. Komunisté a jejich přívrženci dostali absolutní moc do rukou a od prvních dnů zahájili čistky a represe mezi všemi vrstvami obyvatel. Lidé uvěřili jejich slibům a "prolidové" masce. Prohlédnutí trvalo několik dalších let, během kterých komunisté zběsile prahli po krvi svých skutečných i domnělých protivníků. A když v republice zavládlo hrobové ticho, pustili se do vlastních řad. Otcové politických procesů se stali sami jejich obětmi.

O úloze Antonína Zápotockého v únoru roku 1948 jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 8. 2. 2008.