Papež František údajně rozhněval mafii a může být v nebezpečí
Papež prý tažením za očištění vatikánské banky rozzuřil kalábrijskou mafii a může být v nebezpečí života. Tokio je připraveno vyslat na pomoc Filipínám tisíc vojáků. Mladé Íránky se malují, barví si vlasy a nechtějí si nechat vnutit módní předpisy ajatolláhů – a nepřestanou, ani když je za to chytá policie. V Teheránu překvapivě chybí mešity a minarety. Princ Harry se možná bude ženit – a pokud ano, jeho nastávající zvedne v královské rodině pěkný vítr.
Papež František v ohrožení
Papež František ihned po svém nástupu zahájil kampaň proti korupci ve Vatikánu. Podle italského listu Il Fatto Quotidiano tím rozhněval nejobávanější klan mafie, kalábrijskou 'Ndranghetu. Ta se v průběhu posledních dvou desetiletí stala nejmocnější italskou mafií a odhaduje se, že její aktivity tvoří tři procenta italského HDP. Většina příjmů jí plyne z nezákonného obchodování s narkotiky, a momentálně dokonce tvrdou rukou ovládá evropský trh s kokainem.
Soudce z jihoitalského města Reggio Calabria Nicola Gratteri řekl deníku, že mafiáni sice možná nemají dost prostředků, aby papežovi ublížili, ale existují důkazy, že o pomstě uvažují. „Pontifik je podle mě v reálném nebezpečí,“ varoval soudce. František podle něj nastoupil „správnou cestu“, když se rozhodl očistit problematickou vatikánskou banku, zvanou Ústav pro věci víry. Tu provázejí letitá podezření z praní špinavých peněz a napomáhání mafii.
Gratteri v minulosti napsal knihu o vazbách 'Ndranghety na církev. „Mafiáni donedávna přímo profitovali z mocenských a hospodářských styků s církví. Nyní znervózněli a jsou pořádně rozzlobení,“ uvedl soudce. „Papež Bergoglio se rozhodl demontovat mocenské centrum ve Vatikánu. Pokud budou mít bossové šanci, bez rozmýšlení jej zastaví,“ řekl deníku Il Fatto Quotidiano. Mluvčí Vatikánu odmítl informaci komentovat.
Istituto per le Opere di Religione čelí podezřením od roku 1982, kdy zkrachovala banka Ambrosiano, v níž byla vatikánsklá banka většinovým vlastníkem.Vatikán pak vyplatil střadatelům v přepočtu téměř pět miliard korun, aniž by přiznal jakékoli pochybení. Deník Corriere della Sera minulý týden napsal, že papežova iniciativa dospěla do bodu, kdy má vatikánská banka uzavřít na 900 problematických účtů. Čtyři z nich prý souvisejí s vatikánskými ambasádami v Indonésii, Iráku, Íránu a Sýrii, tedy v muslimských zemích. Není však jasné, k jakým přečinům tam mělo docházet.
Papež se přitom proti korupci ostře vymezuje. „Bůh nám dal úkol, abychom si na chléb vydělávali poctivou prací,“ apeloval nedávno v pravidelném kázání v kapli Domu svaté Marty, kde bydlí. „Ti, kdo berou úplatky, ztratili svou důstojnost a dávají pak svým dětem špinavý chléb,“ řekl. Upozornil také, že velká korupce začíná nenápadně. „Začne to třeba malou obálkou, ale pak se z toho stane droga,“ domnívá se papež, který nyní čelí nenávisti mafiánů.
Deník připomíná, že název kalábrijského gangu 'Ndrangheta pochází z řeckého slova andragathía neboli hrdinství, ctnost či mužnost. Klan provází od samého počátku kriminální činnost včetně únosů a vražd. V novodobé historii se 'Ndrangheta nejvíce projevila ve dvou velkých konfliktech – za první se považuje válka, která vypukla v roce 1975 po zabití bosse Antonia Macri a vyžádala si asi tři stovky obětí. Druhá válka 'Ndranghety mezi lety 1985 až 1991 stála kolem sedmi set lidských životů.
Filipíny zachraňují země, které o ně kdysi bojovaly
Spojené státy a Japonsko, které kdysi sváděly kruté a rozhořčené boje o ovládnutí Filipín, stojí na špici mezinárodní pomoci zemi těžce poškozené supertajfunem Haiyan. Píše to deník Independent. Zatímco Američané vyslali do oblasti atomovou letadlovou loď USS George Washington, Japonsko chystá největší poválečné vyslání svých vojáků na cizím území. Ministr obrany Icunori Onodera řekl novinářům, že pošle do postižené oblasti tisíc vojáků, a také lodě a helikoptéry. Tokio v první reakci darovalo Manile deset milionů dolarů, počet vyslaných vojáků však dokonce předčí pomoc indonéské provincii Aceh, poškozené v roce 2004 ničivou vlnou cunami.
List připomíná, že Japonsko obsadilo Filipíny za druhé světové války. Izolované boje probíhaly na ostrovech i po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki a Japonci tam složili zbraně teprve po zářijovém podepsání příměří. Filipínská vláda tento týden přispěchala s prohlášením, že jí narozdíl od Číny a Jižní Koreje militaristická minulost Japonska nevadí. Podle OSN supertajfun vyhnal z domovů 554 tisíc lidí a s jeho následky se potýká jedenáct milionů lidí. Podle oficiálních údajů si živel vyžádal životy 2357 lidí, číslo však nejspíše ještě poroste. Supertajfun zasáhl velký pás území východních a středních Filipín, ale největší zkáza postihla ostrovy Leyte a Samar.
Vedle Japonska uvolnily na pomoc Spojené státy dvacet milionů, Evropská unie sedmnáct milionů, zatímco Čína pobouřila mezinárodní mínění darem pouhých sto tisíc dolarů. Podle analytiků jsou za tím spory o teritoriální vody v Jihočínském moři. „Pokud tomu tak je, ještě více to podtrhuje selhání druhé nejmocnější země světa v situaci humanitární katastrofy,“ poznamenal deník.
Íránská mládež si nechce nechat mluvit do oblékání
Třiadvacetiletá studentka fyziky z Teheránské univerzity není žádná rebelka. Jmenuje se Khatereh , ale nechává si říkat Kat a sní o tom, že bude psát divadelní hry. Její dlouhé černé vlasy a sytě červená rtěnka sytě kontrastují s bílou pletí. „Ano, mám ofinu, i když je to tady vlastně protizákonné,“ směje se v rozhovoru s reportérkou britského týdeníku Sunday Times.
Její vlasová revolta ukazuje, že věci se v Teheránu přeci jenom dávají do pohybu. Od islámské revoluce v roce 1979 je pokrývka hlavy pro všechny ženy na veřejnosti povinná. Platí to všude. Jakmile pilot íránských aerolinek oznámí, že letadlo vstoupilo do vzdušného prostoru Íránské republiky, začne to v letadle šumět a za chvíli mají všechny ženy zahalené hlavy. „Jenomže když pak vystoupím na letišti s pevně utaženým šátkem, nepřestávám zírat na krásné mladé dívky, jimž neposlušné vlasy utíkají zpod šátků a jsou nejrůzněji melírované, nebo dokonce úplně odbarvené. A je vidět, že ani na líčení rozhodně nešetří,“ píše reportérka Christina Lambová.
Místo černých čádorů pak na ulici viděla dívky v pestrobarevných přiléhavých šatech, legínách i na vysokých podpatcích. Nehty měly bez výjimky nalakované – nejpopulárnější barvou je mezi Íránkami zelená a modrá. V hotelové televizi však byly k vidění jenom íránské televizní programy, a v těch se realita dnešních teheránských ulic nijak neodráží. Webové stránky BBC či Timesů jsou zablokovány s poselstvím od Islámské republiky, a nedostupná je i západní předpověď počasí.
Za prezidenta Ahmadínežáda však bývalo ještě hůře. Konzervativci si tehdy došlápli na rebelující mládež, a mravnostní policie Ershad zastavovala na ulicích moderněji oblečené dívky a pořádala na frivolní mládež razie v kavárnách. Mladé ženy neměly na vybranou – v úvahu připadal jenom černý oděv, v němž ze všeho nejvíce připomínají jeptišky.
Kat má pětadvacetiletou přítelkyni Sepideh, která studuje na soukromé islámské univerzitě fyziku a je také talentovanou pianistkou. Před dvěma lety byla zatčena za nesprávné oblékání – její plášť končil nad koleny. „Policie mě vtáhla do dodávky a pak jsme jezdili pořád dokola, dokud neposbírali tolik děvčat, že bylo auto plné. Fotili nás, jako bychom byly nějaké kriminálnice, a zadržovali nás pak na služebně asi pět hodin. Hodně dívek plakalo a prosilo o propuštění, ale já jsem se snažila zachovat chladnou hlavu. Byla jsem na ně rozzuřená, ale nedala jsem to najevo. Nakonec zavolali rodiče, aby si pro nás přijeli s vhodným ošacením,“ vzpomíná Íránka.
Tím to ale neskončilo. Mravnostní policie jí zabavila řidičský průkaz, o jehož vydání musela žádat u soudu. Tam byla také donucena slíbit, že se bude oblékat přiměřeně. „Takže od té doby nosím ještě kratší šaty, jenom si dávám daleko větší pozor na Ershad,“ říká dívka. Společně s Kat doufají, že se za prezidenta Rúháního začnou věci měnit. „Na teheránské univerzitě se oblékáme a mluvíme daleko svobodněji,“ říká Khatereh.
Podle Sunday Timesů sice nedošlo k žádné změně legislativy, ale dospěla nová generace, která je daleko odvážnější. Dvojice spolu chodí po ulicích a klidně se vedou za ruce, což bývalo dříve nemyslitelné. Reportérka také potkala učitelku, která jako první začala ve městě Hamedan jezdit na kole. „Nejprve byli všichni šokováni, pak si zvykli. Chtěly se mnou jezdit i další ženy, ale v čádoru se pod helmou člověk potí, není to nic příjemného,“ říká učitelka.
Týdeník připomíná, že v Íránu jsou ženy daleko viditelnější než v kterékoli jiné sousední zemi. Dvě třetiny studujících tvoří na univerzitách právě dívky, ačkoli jen pětina má po skončení studia zaměstnání. Množí se však inzeráty žádající ženy, protože zaměstnavatelé jim mohou platit méně. Zajnab Džavádiníová si rozjela obchod s pěstováním hub, aby po smrti otce mohla zajistit rodinu. Dnes zaměstnává 15 lidí. „V žádné muslimské zemi jsem nezažila na ulicích více svobody a dobré nálady. Lidé jsou velmi přátelští,“ konstatuje závěrem reportérka Lambová.
Teherán není město mešit ani minaretů
Ačkoli se Írán oficiálně jmenuje Íránská islámská republika a i když mu po více než tři desetiletí vládne islámské duchovenstvo, ve srovnání s Káhirou nebo Istanbulem mu něco chybí. Horizont, jemuž dominují výstavní mešity a minarety. „Teherán vypadá spíše jako západní město a mešity, které tam stojí, byly postaveny za minulých sekulárních vlád,“ píše panarabský list Aš-Šark al-Avsat.
V Istanbulu, v němž se Západ střetává s Východem, najdeme čtyři tisíce mešit, v Teheránu je jich polovina. Proto se teď teheránský starosta rozhodl postavit čtyři stovky mešit s dvojnásobným počtem minaretů. Írán ve svých dějinách vystřídal mnoho hlavních měst, Teherán se stal jeho 32. metropolí před asi 200 lety. Nejvíce se v něm budovalo v minulém století, kdy země začala bohatnout z ropných příjmů a kdy zemi vládl prozápadní šáh Pahlaví. Od islámské revoluce v roce 1979 město neustále roste jak co do plochy, tak do počtu obyvatel. Dnes v něm žije přes osm milionů lidí, jež přitahuje kromě jiného příjemné klima panující na úpatí hory Damávand.
Teherán se budoval i v porevolučních letech, avšak stále podle předrevolučních plánů.
Může překvapit, že v té části města vybudované po roce 1979 je mnohem méně mešit než ve čtvrtích vystavěných za šáha. Za nejkrásnější teheránské mešity jsou i dnes považovány tytéž stavby jako v dobách sekulární vlády. Jedna z nich je mešita ajatolláha Chomejního, která vznikla před 180 lety. Krásná Lorzádehova mešita je stará 80 let a mešita Šahída Motaharího ještě o dvacet let starší.
Duchovenstvo však chce mít další – před 25 lety byl schválen plán výstavby mešity, která má být největší na světě. Stavba ohromného náboženského komplexu začala v jedné z nejdražších částí severního Teheránu před čtvrtstoletím. Mešita má být pomníkem islámské vlády, ale přestože se do ní už hodně investovalo, dostavěná není. Prozatím stojí dva minarety vysoké téměř 140 metrů. Jsou vidět téměř ze všech teheránských čtvrtí, avšak svolávání k modlitbě z nich nezaznělo ani jednou.
Konzervativec Mohammad Bákir Kalíbaf vede teheránskou radnici osm let a postaral se za tu dobu o výstavbu kin a dálnic, o rozšíření metra nebo založení parků. Teď se rozhodl, že město musí mít islámštější vzhled. Říká se, že před několika lety byla v Teheránu na několik dní turecká delegace. Když se sešli s Kalíbafem, tázali se Turci, jak se Teherán může považovat za město muslimů, když nejsou vidět minarety a v některých čtvrtích ani není slyšet volání k modlitbám. Tehdy se prý Kalíbaf rozhodl, že nechá postavit 400 mešit s 800 minarety.
Kalíbaf však nehodlá zůstat u staveb. V Teheránu zavedl zmíněnou náboženskou policii, která jen v prvním roce po založení prý udělila napomenutí půl milionu Íránkám za to, že neměly zakrytou hlavu. Jeden z reformátorských novinářů řekl, že se znovu probírá otázka povinného nošení hidžábu tak, jak tomu bylo po revoluci. Tehdy duchovní vyžadovali, aby ženy začaly povinně nosit čádor – oděv zakrývající celé tělo. Teď prý se starosta rozhodl utrácet veřejné peníze za to, aby se Teherán znovu zahalil do čádoru a dostal islámštější charakter.
Anti-Kate je pravý opak manželky prince Williama
Pod názvem Anti-Kate přináší britský deník Times profil snoubenky prince Harryho, bratra následníka trůnu Williama, která je v mnohém ohledu pravým opakem konzervativní Kate Middletonové, nynější vévodkyně z Cambridge. Harry už jednu známost měl, podle Timesů je to však tentokrát vážné, protože Cressida Bonasová byla pozvána předminulý víkend na královnino sídlo v Sandringhamu v hrabství Norfolk.
Dva dny v blízkosti královny Alžběty II. jsou podle Timesů standardním „přechodovým rituálem“, bez něhož se nikdo do královské rodiny nedostane. Po návratu proto začali bookmakeři ve velkém přijímat sázky na svatbu třetího následníka trůnu v řadě s čtyřiadvacetiletou tanečnicí Cressidou.
Jak by mohla vypadat svatba dvojice, která je spolu rok a půl, naznačuje záliba Harryho a Cressidy v nejrůznějších a velmi výstředních párty. Bonasová nosí neonové paruky, pije rum přímo z lahve a obléká se do blyštivých outfitů, z nichž jde hlava kolem. Ideální partnerka pro Harryho, který vyrobil více skandálů než všichni ostatní princové z rodu Windsorů. Devětadvacetiletý Harry však prý bere vztah velmi vážně.
A tak můžeme očekávat nejvýstřednější svatbu, jakou kdy královská rodina zažila. Jen pro srovnání – když se vdávala Cressidina sestra Isabella za syna podnikatele Richarda Bransona, pětidenní sňatek se odehrával na africkém safari, s obřadem při zapadajícím slunci a domorodými tanci. Miliardář Branson přišel na maškarní ples přestrojen za Robina Hooda.
Podle Timesů také možná brzy dojde k nejbizarnějšímu setkání v dějinách britského společenského života – to až se potkají umírnění středostavovští Middletonovi s rodiči Cressidy. Její vlastní pověst totiž ve srovnání s matčinou poněkud bledne. Zatímco Carol Middletonová, matka Kate, začínala jako letuška a její otec byl zedník, Cressidina matka Mary-Gaye Curzonová vzdor své skandální pověsti pochází z prostředí opravdové smetánky. Jejímu otci šel za kmotra král Edward VII., a její dědeček a babička byli na svatbě krále Jiřího VI. a královny-matky. „Na Mary-Gaye je není ani tolik zajímavý její původ, jako spíše způsob, jímž se snažila v 60. letech veškerou pompu odhodit,“ píší Timesy.
„Harryho tchýně totiž ve svém hédonistickém mládí nafotila odvážné snímky jen v bikinách a potřená motorovým olejem, prý aby uctila památku svého děda, který v roce 1931 vyhrál závody Le Mans,“ píší Timesy. U snímků je popiska, že jde o mladou prodavačku z obchodního domu Harrods, která pochází z extrémně bohaté rodiny. Mary-Gaye má každopádně svatbu ráda, možná i proto, že si ji vyzkoušela čtyřikrát, přičemž z třetího svazku se narodila Cressida.
„Dnes šestašedesátiletá dáma už skandály nedělá, ale přenechala rodinnou tradici hédonistického bohémství svým dětem. Harryho dívka byla nejednou spatřena, jak bloudí londýnským Kensingtonem v silném stupni opilosti, oblečená do Harryho tepláků na běhání. „Cressida vyrostla v natolik nestandardním prostředí, že pro ni na rozdíl od Kate pozvání ke královně není ničím neobvyklým,“ míní Timesy.
Anti-Kate sice chodí do prestižní soukromé vysoké školy, ale zkouší to také jako instruktorka lyžování, modelka nebo číšnice. Momentálně si hledá divadelní angažmá. „Zatímco Kate si trpělivým čekáním na Williama vysloužila nelichotivou přezdívku Waity Katie, Cressida se do svatby nehrne, a možná má z příchodu do královské rodiny dokonce trochu strach. „Harry je však pevně rozhodnut si ji vzít, a pokud se mu to povede, bude z mladé dámy dokonalá princezna – silná, nezávislá, sebejistá, populární. Je velká šance, že se dočkáme nejbombastičtější královské svatby v dějinách dynastie Windsorů,“ končí Timesy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
