Papež a prezident Obama novou éru ve vztazích nezahájili

Papež František
Papež František
„Na první pohled se zdá, že tyto dvě události spolu vůbec nesouvisejí. Avšak přeci jen do sebe zapadá to, že papež František přijal ve středu rezignaci limburského ´biskupa luxusu´, tedy pouhých čtyřiadvacet hodin před setkáním s americkým prezidentem Barackem Obamou,“ píše v deníku Boston Globe prominentní vatikanolog John Allen.

Biskup Franz-Peter Tebartz-van Elst se stal symbolem všeho, co dnešní pontifik potírá – osminásobně navýšil náklady na rekonstrukci své rezidence, a německým daňovým poplatníkům nakonec vystavil účet v přepočtu na 793 milionů korun. Papež jej v říjnu dočasně postavil mimo úřad, a ve středu jej definitivně sesadil. Tím potvrdil, že své volání po „chudé církvi pro chudé“ nebere jen jako rétorické cvičení.

Americký prezident přiletěl do Vatikánu s vizí velké aliance bojující „proti extrémní chudobě“. „Určitě to myslí upřímně, ale také vyhlíží na podzim doplňovací volby, které bývají testem prezidentství. Obama potřebuje slušné výsledky aspoň v nějaké oblasti, a „social gospel“ neboli křesťanská péče o nejpotřebnější se zdá být ideální agendou. Koneckonců Obama začínal svou kariéru jako komunitní pracovník v Chicagu, a to ve skupině, kterou financovalo několik katolických farností. Nikdy se netajil s obdivem k již zesnulému chicagskému kardinálovi Josephu Bernardinovi, který zanechal ve městě výraznou stupu.

Čtěte také

Co se Vatikánu týče, mnozí preláti mají Obamu raději než leckterého amerického katolického politika či prezidenta. Editorial vatikánského listu Osservatore Romano v roce 2009 dokonce nadšeně psal, že Obama není „propotratový prezident“, aniž by měl tento fakt dostatečně zdrojován. Papež a prezident mají opravdu v jednom bodě společný politický zájem – jde o palčivé téma reformy imigrační politiky. Obama dal víckrát najevo, že chce ještě před skončením mandátu udělat něco podstatné pro miliony ilegálních afrických přistěhovalců v USA. A František podnikl cestu na ostrůvek Lampedusa, kam zbídačelí Afričané putují na primitivních plavidlech. Mnozí za to platí životem. Pontifik tam v kázání zaútočil na „globalizaci nezájmu“ o imigranty.

Vedle toho však existují oblasti, v nichž se Obama a František výrazně liší. Žádná „svatá aliance“ ­– jako tvořil antikomunistický tandem Jana Pavla II. a Ronalda Reagana – nejspíš není na pořadu dne. Když si odmyslíme katolickou kritiku práva na potrat, za nějž Obama bojuje, pak je zde ještě subtilnější téma antikoncepce. Obama jej prosazuje v rámci zdravotní reformy, a jeho administrativa je v tomto bodě jednoznačně protivatikánská. Prezident chce, aby firmy v rámci základní zdravotní péče na vlastní náklady opatřovaly zaměstnancům dostatek antikoncepčních prostředků. Momentálně má věc na stole americký Nejvyšší soud a verdikt hned tak hotov nebude.

František sice dal najevo, že chce důraz na bioetické otázky poněkud zmírnit, aby se církev neidentifikovala pouze s potraty a odmítáním kondomů, ale jinak v této oblasti neslibuje žádnou významnější liberalizaci. Potrat je podle něj „úděsný“ zločin. Osud nenarozených často zařazuje na seznam obětí „kultury vyhazování všeho nepotřebného“. Navíc František v rámci reforem prosazuje razantnější decentralizaci církve. Nelze si tudíž představit, že by jakkoli umravňoval americké biskupy, kteří jsou k Obamovi značně kritičtí.

Kondom (ilustrační foto)

Také v postoji k Blízkému východu lze nalézt mezi Obamou a Františkem výrazné rozdíly. Zatímco Obama Egypťanům vzkázal, že chyba je na straně Muslimského bratrstva i armády, Vatikán je překvapivě tolerantnější k zásahu vojska. Považuje jej méně za puč a více za výslednici tužeb obyvatelstva. Obdobně Vatikán nepodporuje změnu režimu v Sýrii, protože se bojí, že k moci přijde někdo ještě horší, zatímco Obama trvá na Asadově sesazení. Kurie zdůvodňuje svůj postoj Irákem – tamní kvetoucí křesťanská komunita byla po pádu Saddámova režimu rozmetána a fakticky vyhnána ze země. Obama také není žádný velký ochránce perzekvovaných křesťanů. Naopak František klade na boj proti násilí na křesťanech mimořádný důraz.

Není samozřejmě divu, že během čtvrtečního setkání se oba muži soustředili na to, co je spojuje, a nešetřili úsměvy. Obama se označil za velkého obdivovatele papeže, jemuž chce „pokorně naslouchat“. Jenže, jak nedávno řekl americký velvyslanec ve Vatikánu, „na vrcholné schůzce jde hlavně o to, aby se nikdo necítil špatně“. K žádnému dramatickému „resetu“ vztahů mezi církví a nejmocnějším státem planety tedy nejspíš nedojde. Vztahy mezi Washingtonem a Vatikánem budou i napříště připomínat komplikovaný balet. „Každá strana bude chtít hlavně prosadit to své, aniž by je spojoval hlubší spirituální základ,“ končí Boston Globe.

Zpracováno ze zahraničního tisku.