Pandemii beru jako varování možná i někoho shůry, jak nakládáme s planetou, myslí si sochař Hošek
„S uměním ve veřejném prostoru to mají nejtěžší diváci. Nemohou ho nijak ovlivnit a jsou jen odkázáni na to, že ve městě něco nového vzniklo,“ říká host Hovorů sochař Kryštof Hošek.
Čtěte také
Dodává, že možná pak akorát vyvinou snahu něco odstranit, ale o umístění sochy do prostoru rozhodují hlavně odborné komise. Sám Hošek se prý už konkurzů nechce dvakrát účastnit, raději dělá vlastní tvorbu.
„Ale neznámý nebo začínající autor tam těžko můžete uspět, protože tam jsou konexe, mohou tam být nějaké zájmy někoho upřednostnit. Zdůrazňuji ‚mohou‘ – a neříkám, že to je všude a pokaždé.“
Kostlivá Viktorka, nebo Havel
Sám má za sebou sochy Václava Havla, Miroslava Tyrše, Anastáze Opaska nebo Milana Paumera, ale také hlavy Miloše Zemana zasazené do tekoucí hmoty a k 30. výročí sametové revoluce udělal plastiku, kde symbol „V“ znázorňuje ruka z kostí.
Právě tato socha s názvem Kostlivá Viktorka nakonec stála na pražském Jungmannově náměstí jen pár dní. „Nechtěl jsem být rebel, který by si zakládal na tom, že někde ilegálně umístí své dílo. Ale bylo to předobjednané a dohodnuté, že to povolení bude,“ popisuje.
To, že povolení nemá, se totiž dozvěděl jen tři dny před termínem. „Takže jsem nechtěl couvnout a nechtěl jsem tříměsíční práci vyhodit a dílo tam nepostavit. Takže jsem do toho šel všemi deseti a v sedm ráno jsem tam tu Viktorku na náměstí dal.“
Socha budila zájem i u kolemjdoucích, protože se domnívali, že je součástí programu Festivalu svobody. „Což tak nebylo, protože festival byl ten, kdo to odmítl umístit,“ dodává.
Kostlivá Viktorka neskončila na smetišti, ale je na náplavce Muzea Kampa, stejně jako další Hoškova díla. Nějaký čas totiž tvořil nadrozměrné sochy složené z kostí. Proč?
„Na kostech je všeobecně krásná soustava celku,“ myslí si. „Vytváří nádhernou architekturu. Má to nekonečné tvary, které jsou pro mne naprosto úchvatné. V kompozici velkých objektů a gest, které vytvářím, to pak promlouvá v symbolice. Dalo by se říct, že kosti žijí, na něco upozorňují, něco sdělují.“
Provokovat nechci
Sochař Hošek touží po tom, aby všechna jeho díla „něco sdělovala“, případně provokovala emoce. „Ale nechci zas někoho pohoršovat, nemám důvod takto až extrémně provokovat. Jsem rád, pokud přivedu diváka k něčemu hlubšímu, co ho může na chvíli v tomto rychlém světě zastavit a někam nasměrovat. Na chvíli se pozastavit a zapřemýšlet.“
Umělečtí kritici často Hoška označují za umělce angažovaného umění. „To je jen fráze, která mne nálepkuje. Nazývají mne politickým výtvarníkem, ale já to nedělám účelově, ani záměrně. Je údělem výtvarníka, aby neměl jen klapky na očích. Někdy by to i mohla být povinnost nahlížet na okolí, co se kolem děje.“
Jeho tvorbu samozřejmě ovlivňuje i pandemie koronaviru. „Zamýšlím se nad tím, kam společnost spěje. Beru to jako varování společnosti, je to apel, možná někoho shůry, na to, jak nakládáme s planetou.“
„Můžeme se na chvíli pozastavit, zamyslet, zpozornět a vzít si z pandemie pozitivní aspekt. Že jsme něco až dosud nedělali dobře. Ale mám obavy, že se rok s rokem sejde a třeba už za dva roky o tom nikdo nebude vědět a zas půjdeme ve stejných šlépějích,“ dodává.
Celý rozhovor pořadu Hovory Naděždy Hávové si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Ze svých daní chci platit kulturu, muzea a galerie by měly být zdarma, uvažuje sochař Kurt Gebauer
Se svými plastikami proniká do veřejného prostoru už 60 let. Lidská mentalita je podle něj stále stejná a dělat lumpárny je prý snazší, než hlídat demokracii.
-
Host: Michal Škoda, sochař, malíř a fotograf
Michal Škoda je šéfem českobudějovického Domu umění. Jak se pozná úspěšná výstava? Moderuje Naděžda Hávová.
-
Host: Václav Česák, sochař a bubeník
Je spoluautorem některých znělek pro Český rozhlas a věnoval se také šperkařství. Aktuálně vytvořil relikviář pro uložení kůstky sv. Vojtěcha v kostele na Zelené Hoře.
