Pamatuji si, jak mi odlítá levá noha. Poslechněte si, co zažívají váleční veteráni z Ukrajiny
Ve lvovském rehabilitačním centru vypraví válečný veterán Mykola Šot. Jeho povídání o zranění, návratu z kómatu a životě s protézami rámuje širší otázku: jak mluvit o válečné zkušenosti v době, kdy videa útoků dronů a smrti zaplavují sociální sítě. Autor dokumentární eseje Pavel Sterec se ptá, proč řeč může při zprostředkování válečné zkušenosti selhat.
Audio dokument „Promluvit – poznámky ke sdělitelnosti válečné zkušenosti“ vznikal na Ukrajině ve lvovském rehabilitačním centru Unbroken.
Výchozím bodem je setkání s válečným veteránem Mykolou Šotem. „Pamatuju si akorát výbuch, a jak mi odlítá levá noha, pak už jsem o sobě nevěděl,“ vypráví klidným hlasem.
Po měsíci v kómatu následovala operace, protézování a dlouhý návrat k běžným úkonům. „Měl jsem štěstí, do hlavy jsem to nedostal. Znám spoustu kluků, co mají všechny končetiny, ale nedokážou promluvit.“
Autor dokument Pavel Sterec se proto ptá i po sdělitelnosti a přenositelnosti válečné zkušenosti v době mediálních přesycení. Motiv narušení řeči prostupuje celým dokumentem. Vedle osobního svědectví zaznívají hlasy terapeutů a každodenní zvuky rehabilitační kliniky.
Co znamená být „morálně připravený“ na válečné zranění? Jak se mluví o zkušenostech, které nemají srozumitelný slovník? Je opakované vyprávění součástí uzdravování, nebo jinou formou zátěže? Jak se naučit před válečnými veterány neuhýbat pohledem? Poslechněte si celý dokument.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
