Pákistán a zákon o ramadánu
Německá agentura DPA přináší článek o Pákistánu. Konkrétně o tom, jak tamní zákony o ramadánu postihují křesťany a příslušníky dalších neislámských náboženství.
Zpravodaj Sajád Malik začíná příběhem Sarfaráze Michaela, který během parného dne pomalu tlačí vozík se zeleninou mezi muslimskými domy ve městě Rávalpindí. Michael je křesťan, má žízeň, ale kdyby se na veřejnosti napil, hrozila by mu pokuta nebo vězení, případně obojí, píše DPA.
Říká, že se napije, až přijde domů, nebo zkusí najít nějaký dům, ve kterém nebydlí muslimové. Stejný problém jako on mají ale i ti muslimové, kterých se půst netýká: těhotné ženy, starší lidé nebo neduživí.
Bojí se policie a společenského tlaku ze strany konzervativních muslimů. Před týdnem si jeden chlapec a jeho děvče koupili v pekařství v Islámábádu jídlo, odnesli si je na odlehlou cestu a rychle je snědli v naději, že je nikdo nespatří. Právě jejich slovy reportáž pokračuje.
Říkají, že se báli, aby je někdo neudal policii. Porušení zákona o ramadánu se totiž tvrdě trestá. Zákon platí od roku 1981, kdy ho prosadil vojenský diktátor Zijaúl Hak. Porušení půstu na veřejnosti se trestá až třemi měsíci vězení a pokutou ve výši pěti dolarů.
Soudce Nejvyššího soudu Šahbáz Rádžput si stěžuje na to, že zákon nebere v úvahu výjimky, jež Korán uvádí pro nemuslimy, a také pro nemocné nebo starší vyznavače islámu.
Všechny restaurace podle těchto zákonů musí být přes den zavřené, což podle expertů nejen porušuje lidská práva, ale způsobuje i komplikace nemocným. Letos hned po začátku postního měsíce zasáhla Pákistán vlna brutálních veder, která připravila o život více než 1250 lidí.
Většinou zemřeli kvůli dehydrataci. Zastánkyně lidských práv v Islámábádu Tahíra Abdulláhová si myslí, že náboženské praktiky jako půst během ramadánu by měly být soukromou záležitostí. Neměl by je nařizovat stát.
Ani po úmrtích spojených s půstem ale vláda zákony nezmírnila. Odvolává se přitom na muslimské duchovní. Jednoho z nich cituje agentura DPA. Jmenuje se Maulana Abdul Kádús Muhamadí a tvrdí, že dodržování ramadánu je morální povinností pro každého, ať je muslim nebo není.
Nemuslimové a ti, kdo mají výjimku, sice mohou jíst, ale musí projevit respekt vůči muslimům, kteří drží půst. To znamená, že na veřejnosti nesmějí jíst ani pít.
Legislativu nikdo příliš nezpochybňuje, zejména od roku 2011, kdy byl teroristy zavražděn guvernér provincie Paňdžáb Salmán Tasír a křesťanský ministr Šabaz Butí. Oba bojovali proti zákonu o rouhání, za jehož porušení hrozí trest smrti.
Křesťan Michael ale na konci reportáže agentury DPA říká: „Někdy si myslím, že bych měl taky začít s půstem o ramadánu. Jako muslimové.“
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
