Paier Valcic Quartet – Cinema Scenes

Asja Valcic s Klausem Paierem při tvorbě svých alb uvažují koncepčně. Dokladem je jejich předchozí nahrávka Timeless Suite, na které vlastní skladby propojili s nesmrtelnými díly Astora Piazzolly, Igora Stravinského nebo Johanna Sebastiana Bacha, a sestavili tak smysluplnou suitu.

Nové album se skládá z jednotlivých hudebních obrazů, ale i zde jeho autoři staví vlastní tvorbu do kontextu prověřených děl, v tomto případě dvou filmových melodií.

Jednou z nich je Griet’s Theme francouzského autora Alexandra Desplata z filmu Dívka s perlou (2003) a druhou Doe Eyes z Madisonských mostů Clinta Eastwooda (1995), která zde ovšem tvoří úvodní část ústřední čtyřdílné suity Cinema Scenes. Jinými slovy – Klaus Paier si tuto skladbu saxofonisty Lennieho Niehause vypůjčil a použil ji jako odrazový můstek pro vlastní fantazie.

Esperanza Spalding srší invencí: Sledujte Jazz Test její desky Exposure

• Upravit
• Smazat

Nové album Esperanzy Spalding bylo vyprodané ještě před vydáním, hodně se o něm mluví. Stojí ale skutečně za to? Sledujte první díl Jazz Testu, videorecenzí ČRo Jazz!

Paier a Valcic, kteří se o autorství skladeb na albu dělí v poměru 6 : 4, napsali a zaranžovali melodie, které si dokážeme představit jako doprovod velkého plátna (a autoři nás k tomu svým konceptem vlastně nutí), ale které mohou fungovat samy o sobě. Přitom však žádná ze skladeb, minimálně po druhém poslechu, netvoří pouhou výplň.

Úvodní Synchronization začíná táhlými tóny violoncella, k němuž se postupně přidá Paier s dalšími hráči, a z původně temné skladby se postupně stane odlehčená a přitom stále mnohovýznamová kompozice na pomezí jazzu a world music.

Podobně skladbu Hesitation po úvodním „váhání“ hráči rozvinou do tvaru, který svou lehkostí evokuje skladby Astora Piazzolly. Naopak zpočátku svižná Rush ve druhé polovině nepatrně zvolňuje, aniž by však ztrácela svůj lehce nervní charakter.

Třebaže je album pokračováním spolupráce rakousko-chorvatského dua, ve skutečnosti jde o nahrávku plnohodnotného kvartetu. Kontrabasita Stefan Gfrerrer i bubeník Roman Werni jsou plnohodnotnými členy kapely a především druhý z nich v symbióze s Paierovým akordeonem a bandoneonem celek posouvá ještě víc směrem k latinskoamerické a vůbec „světové“ hudbě.

Klaus Paier a Asja Valcic Quartet|foto: Michael Reidinger

Asja Valcic, jak je u ní zvykem, střídá různé polohy hry na violoncello, ale díky kombinaci s kontrabasem a tomu, že nemusí suplovat rytmiku, si může dovolit škálu jednotlivých prostředků rozšířit a celkově se při hře cítit svobodněji.

Je na posluchači, zda přistoupí na hru a bude si za jednotlivými melodiemi skutečně představovat filmy nebo alespoň obrazy. V některých případech hudebníci napovídají, kterým směrem by se naše představy měly ubírat. Paierova skladba Le Jardin tak zve k procházce po zahradě, Rush má spěch a akci ve svém názvu a Safran má orientální charakter.

Mimochodem není od věci toto číslo porovnat se stejnojmennou skladbou Tomáše Lišky z alba Invisible Faces. Odlišný charakter, odlišný vývoj a dynamika skladby, ale podobná nálada, troufám si říct.

Klaus Paier a Asja Valcic|foto: Michael Reidinger

Vedle kinematografie mě při poslechu alba Cinema Scenes napadá ještě jiný obor umění, a sice architektura. Stojí totiž za to sledovat, jak se Klausi Paierovi a Asje Valcic daří v dlouhodobém horizontu budovat společné dílo. Můžeme poslouchat a analyzovat jednotlivé skladby a bude to mít smysl.

Větším dobrodružstvím je však poslech alba jako celku, jako jedné suity. A ještě zajímavější je umístit je do kontextu celé dlouhodobé spolupráce těchto hudebníků. Rozšíření dua na kvarteto tuto spolupráci posunulo dál, ale naštěstí nevymazalo odkazy k předchozím dílům.

Paier Valcic Quartet – Cinema Scenes

Klaus Paier – akordeon, bandoneon

Asja Valcic – violoncello

StefanGfrerrer – kontrabas

Roman Werni – bicí, perkuse

Label: ACT, 2018

www.klaus-paier.com/paiervalcic