OSPOD potřebuje odborné vedení i úlevu od administrativy, shodují se dětský ombudsman a ministerstvo

Co by měl ten nový úřad konkrétně na starosti?

David Karl: Úřad pro rodinu a ochranu dětí má mít na starosti výkon sociálně-právní ochrany dětí z té státní úrovně. Stát chce převzít plnou odpovědnost za sociálně-právní ochranu dětí, za ochranu těch nejzranitelnějších.

Čtěte také

Zrušení kojeneckých ústavů bylo nepřipravené. Bez neziskovek to nejde, uznává Kubičíková z OSPODu

Chce vytvořit centrální pracoviště, které převezme kompetence ministerstva, vytvoří silný metodický orgán, řídicí strukturu a chce převzít celou kontrolu kvality a kontrolu výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Současně na té územní úrovni chce převzít výkon sociálně-právní ochrany dětí z krajské úrovně, z krajských úřadů.

Určitě znáte debatu o norském Barnevernetu. Ten kromě některých sporných případů, které skončily u Evropského soudu pro lidská práva, občas čelí kritice kvůli moc velkým pravomocím. I s vědomím odlišnosti českého a norského prostředí, jak byste toto vyvážili, aby to fungovalo mezi centrem a regiony?

Karl: Je důležité říct, že my se v tuto chvíli nebavíme o více kompetencích pro sociálně-právní ochranu dětí. V tuto chvíli vytváříme řídicí metodický orgán, který by měl být podporou pro ten výkon sociálně-právní ochrany dětí, který zůstává u občanů na obcích. Na té výkonové složce směrem k dětem a směrem k občanům se nic nemění. My vytváříme odbornou složku, na kterou se budou moci právě pracovníci v první linii obracet s těmi složitými případy a chtít po státu pomoc při řešení.

Mluvila jsem o dětském ombudsmanovi Martinu Benešovi, který pozitivně hodnotí úlevu od administrativy, kterou připravujete, a zároveň vidí jako důležité zavést digitální nástroje. Pracovníci OSPODu by podle Beneše určitě potřebovali podporu ve formě metodického vedení, supervize a stojí podle něj za zmínku i finanční ohodnocení zaměstnanců OSPODu, které není úplně odpovídající. Toto by se mohlo změnit?

Karl: Ano, my se s panem dětským ombudsmanem pravidelně potkáváme na různých úrovních. Myslím si, že ty myšlenky máme velmi podobné, velmi sladěné. Takže já podepisuji víceméně všechno, co řekl. Jsou to ty myšlenky, které spolu opakovaně rozebíráme a které právě současné vedení ministerstva chce přinést, jak zřízením úřadu pro rodinu a ochranu dětí, tak vývojem informačního systému sociálně-právní ochrany dětí, který má právě pracovníkům pomoci.

Čili ten důraz na digitalizaci?

Karl: Ano, velmi velký.

Vy máte tu výhodu, že jste řadu let pracoval přímo v systému OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí). Co byste v něm posílil nebo kde vidíte případné mezery?

Karl: Případné mezery vidím převážně v tom, že pracovník v té první linii, který každý den řeší velmi složité situace, které si opravdu nedovedeme představit, tak je v tom mnohdy sám, mnohdy musí improvizovat a nemá nástroje k tomu, aby se o to dítě v těžké situaci postaral. Chybí kapacity zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, chybí kapacity pěstounské péče a ti pracovníci ty složité situaci řeší improvizací a ne kvalitním a jasným postupem.

Nahrávání dětí?

Jaký způsob případného záznamu rozhovoru pracovníků OSPOD s dětmi byste preferoval nebo razí ministerstvo? Mluvím o tom, že třeba jedním z často zmiňovaných témat jsou rozhovory pracovníků OSPOD s dětmi a rodiče někdy zpochybňují průběh nebo ty následné zápisy.

Karl: Ano, mluvit s dětmi je klíčové, bez toho práci sociálně-právní ochrany dětí dělat nelze. Je to ten náš klient, ten náš objekt. Samozřejmě i rodina jako celek, ale jsme sociálně-právní ochrana dětí, takže to dítě je pro nás stěžejní partner v té diskusi, chceme se s ním bavit. Vím, že běží velmi živá diskuse o nahrávání dětí, aby byl důkaz toho, jak ten pracovník rozhovor vede.

Čtěte také

Rozvod s dětmi většina rodin zvládne, problémy má pouhých pět procent párů, připomíná metodička Pemová

Já bych chtěl jasně říct, že sociálně-právní ochrana dětí, to je zhruba 2500 zaměstnanců. Jsou to všichni víceméně vysokoškolsky vzdělaní lidé, odborníci, kteří se pravidelně vzdělávají, kteří řeší, jak už jsem říkal, ty nejsložitější případy a ohledně rozhovorů s dětmi prochází širokým vzděláváním. Ta práce na zlepšování nikdy nekončí.

Ale nemyslel bych si, že nahrávání dětí a zmenšení toho bezpečného prostředí pro děti vyřeší tu situaci. Nahrávání dětí vyřeší pouze to, že budeme mít další prostředek pro dokazování, jestli ten OSPOD postupoval správně. To je zcela legitimní otázka, ale musíme to vyvážit také tím, jestli tím nesnížíme to, kde se to dítě cítí bezpečně.

Jak určujete to, který OSPOD funguje dobře a který případně ne? Ten současný systém kontrol a systém stížností považujete za dostatečně transparentní?

Karl: V tuto chvíli se zřízením úřadu pro rodinu a ochranu dětí chceme zřídit jednotnou kontrolu kvality. Momentálně to probíhá tak, že každý krajský úřad vykonává kontrolu přenesené působnosti, tedy do těch obcí, kam byla svěřena státní moc výkonu té sociálně-právní ochrany dětí.

My to chceme dát na centrální úroveň, chceme říct, že to bude jednotný orgán, který tu kontrolu kvality bude vykonávat všude stejně za stejných pravidel. A ta krajská pobočka, ten územní celek v tom kraji, bude jenom podporou, která bude provádět to zlepšení na základě zjištění té centrály.

A když ubyde pracovníkům OSPODu administrativa, tak ubyde natolik, aby měli víc času na práci s rodinami nebo na komunikaci třeba se školami, zdravotnictvím, policií, soudy?

Čtěte také

iROZHLAS

Kauza Viktorka: Varovné signály nechtěl nikdo slyšet. Dopadlo to strašnou tragédií, lituje novinář

Karl: Oboje. Momentálně je administrativa významná část dne toho pracovníka na OSPODu. My musíme dokázat to, že administrativa bude banalita a on se bude věnovat přímé práci s rodinami i komunikaci se školami, to jsou spojené nádoby. On musí komunikovat široce se všemi odborníky, kteří se zapojí do práce s rodinou, aby získával informace, aby všichni tito hráči prováděli to, co se naplánuje, ke zlepšení situace dítěte.

Diskutovaný je případ malé Viktorie, kterou po svěření do péče zavraždil biologický otec. Jaké oblasti by tento případ mohl pomoci nějak změnit, personálně posílit? Dá se to říct ještě i bez těch konečných závěrů šetření?

Karl: My ty konečné závěry šetření brzy přineseme, ještě tento měsíc se scházíme k finalizaci závěrů. Nicméně ty velmi složité případy mají mnoho společného. Je tam například to, že nám ty rodiny po republice migrují, data se postupně ztrácí nebo trvá dlouho, než se spis přenese na druhého pracovníka.

Už toto má zlepšit informační systém sociálně-právní ochrany dětí, který velmi flexibilně přenese práva na nový orgán sociálně-právní ochrany dětí a tím dojde k zachování kontinuity práce, k zachování informací. To je jedna věc. Další věc jsou soudní dohledy. I ty jsou v dnešní době za mě velmi formalistické. Stanoví se, že je soudní dohled, a vlastně se při práci s rodinou nic nezmění, protože není přesně dáno směrem od soudu, co se má vykonávat, co se má sledovat tím soudním dohledem, co jsou ty pojistky, kdo jsou ti partneři, kteří mají ten soudní dohled přesně vykonávat a jak mají mezi sebou komunikovat.

Jak často řeší dětský ombudsman stížnosti na OSPOD? Mají rodiny v současnosti možnost bránit se proti postupu úřadů? A co si ombudsman myslí o případném nahrávání rozhovorů s dětmi? Poslechněte si rozhovor s Martinem Benešem v tomto záznamu: