Osmičková výročí: zákony dalekého severu

23. červen 2011

Řekne-li se středověký Island, patrně si představíme krutou ledovou zemi, kde vyjí vlci a kde se lidé, postrádající civilizaci a zákony, vzájemně ubíjejí a žijí jako barbaři.

Předně, na Islandu vlci nikdy nežili. Za druhé, středověké islandské písemnictví obecně patří k vrcholům světové literatury. A za třetí, středověké islandské právo, velmi komplexní a propracované, stěží najde ve své době konkurenci.

O prvním rukopise uchovávajícím islandské zákony je známo, že byl nazýván Haflidiho soupis podle jména dvorce, kde vzniknul. Stalo se tak právě před 890 lety, v zimě 1117-1118 a sbírka prý obsahovala trestní právo a "mnoho dalších zákonů", jak se zmiňuje Kniha o Islanďanech, což je jeden ze zásadních islandských historických pramenů.

Během středověku vznikalo mnoho dalších zápisů a opisů zákonů, které se více či méně shodovaly. Dva nejvýznamnější pergamenové rukopisy, které se uchovaly do dnešních dnů, byly zapsány v letech 1230-1280 a nazývají se Královská kniha a Stadarhólská kniha. Oba soupisy se na mnoha místech shodují, v dílčích pasážích se doplňují, naopak některé části jsou jinak formulovány či řazeny. Rukopisy jsou však chápány jako dva celky, tvořící jediné komplexní dílo. Dohromady jsou proto nazývány Grágás, což v překladu znamená Šedá husa. Tento název se poprvé objevil v 17. století a jediné přijatelné vysvětlení, proč sborník zákonů nese tak podivné jméno, je chyba při opisu.

Logo

V čem byly islandské středověké zákony specifické, to je proces jejich vzniku, způsob uchovávání, jedinečná forma a problematika platnosti. Jednotlivé zákony a nařízení totiž nebyly oficiálně potvrzovány panovníkem, jako to bylo obvyklé v jiných zemích. Nebyly zaštítěny žádnou centralizovanou mocí, protože panovník ani jiný druh vlády na Islandu neexistoval. Zákoníky vznikaly díky aktivitě soukromých osob a jako produkt demokratické společnosti.

Zpočátku byly zákony uchovávány pouze v ústním podání a i poté, co je začali znalci práva zapisovat, měla síla mluveného slova svou váhu. Zákony byly každoročně recitovány na celoostrovním sněmu a vždy byl brán v potaz také názor a výklad respektovaných znalců.

Logo

Nicméně jazyk Šedé husy je přísně formální, usiluje o zachycení všech myslitelných případů, okolností a situací, forma zápisu je zaměřena na jednoznačnost. Z rukopisu přímo čiší vrcholné právní vědomí a vzdělání středověkých Islanďanů.

Otázkou však zůstává, nakolik byly zákony skutečně dodržovány. Podstatným problémem islandského práva ve středověku totiž byla naprostá absence výkonné moci. Proto skutečný výsledek procesu vždy závisel pouze na žalující straně. Zda si vyžádá od obžalovaného pokutu dle rozhodnutí soudu, pustí-li se do otevřeného boje, vsadí na krevní mstu, nebo zda se postará o to, aby byl člověk odsouzený k vyhnanství skutečně vyloučen ze společnosti, a tím byl podroben nejtěžšímu myslitelnému trestu.

O islandském středověkém právu jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 22. 2. 2008.

autor: Alexandra Haeringová
Spustit audio