Oslavy 10. výročí nástupu Tonyho Blaira k moci kazily ohlášený odchod, předvolební nervozita a terorismus

Ti opoziční - ať už z řad pravice, tedy Konzervatívní strany, či ze strany Liberálních demokratů, nyní nalevo od Labour Party, nebo z ultralevicových řad marxisticko-trockystické opozice vůči Blairovi uvnitř jeho vlastní strany, pochopitelně vidí situaci méně růžově. Ona ultralevicová čtvrtina strany a liberální demokraté tvrdí, že Blair bude dějinami vzpomínán jen a jen za lež o vlastnění nukleárních zbraní Irákem coby důvod vstupu do války proti režimu Saddáma Hussejna. Ti na pravici politického spektra zas lamentují, že ekonomika - podpořena také bublinou neudržitelného růstu cen domů a bytů -- sice nominálně roste, ale strukturálně oslabuje a že inflace a daně ve skutečnosti neuvěřitelně rostou; že národní zdravotnictví mele z posledního; že školství vychovává amorální nedouky a že vládní politikou je jen neustálé předstírání a zastírání skutečnosti tvrdým politickým marketingem. Jak ovšem přiznávají ti nejstřízlivější komentátoři, pravda je někde uprostřed, což mimo jiné dokazuje i příklon konzervativců do středu politického spektra, na pozice v mnohém nepříliš vzdálené Blairovým. Takže, je zřejmě pravda, že Tony Blair má pár důvodů k oslavám a pár přinejmenším k zamyšlení.

Blairovým problémem číslo jedna nyní ovšem je, že za týden, tedy 10. května, má on sám oznámit datum rezignace z postu premiéra, neboť to kdysi slíbil svému kolegovi a ministru financí Gordonu Brownovi s tím, aby si i on zapremiéroval. Blair v úterý dokonce zažertoval, že nyní je velmi pravděpodobné, že příštím premiérem bude Skot, tedy Brown, i když by se měl konat vnitrostranický duel s nějakým dalším kandidátem, aby bylo demokracii učiněno zadost. Problémem je že mezitím -- tedy už zítra, ve čtvrtek, se mají ve většině obvodů Británie konat volby do místních zastupitelstev a ve Skotsku a ve Walesu také volby do místních zemských parlamentů. Skutečnost, že je nepsaným pravidlem, že tak dlouho vládnoucí strana, jako ta Blairova, vždy v takto vzhledem k parlamentnímu cyklu načasovaných místních volbách utrpí porážku, bude tentokrát znásobena i silnou pozicí Skotské národní strany, která by chtěla vypsat referendum o vyhlášení nezávislosti Skotska, i když ekonomicky by podle expertů oddělením nic nezískala. Ve Skotsku, dosud značně sociálně podporovaném londýnskou vládou, mají ovšem labouristé tradičně vládní většinu v zemském parlamentě a její podstatné snížení by mohlo být pro Blaira nepříjemným politickým kopancem na rozloučenou. Podobně by mohlo být interpretováno i snížení počtu labouristických poslanců ve Walesu.

V neposlední řadě Blaira právě v posledních dnech pronásleduje i údajně špatně vedený boj proti terorismu. Poté, co v pondělí skončil nejdéle trvající soud poslední doby - tedy přes rok trvající případ pětice muslimských teroristů pod vedením v Pákistánu al-Kajdou vytrénovaných vůdců - musel ve středu Blair čelit požadavkům opozice na nařízení nezávislého vyšetřování zpravodajské služby MI5. Opozice a skupina obětí a pozůstalých po obětech teroristického útoku na londýnské metro 7. července 2005 tvrdí, že minulé vyšetřování okolností onoho útoku a s tím i zpravodajských služeb nebylo zcela nezávislé, neboť by jinak ukázalo jejich neschopnost. Ta se podle těchto kritiků nyní ukázala v celé šíři po pondělním odsouzení oné teroristické pětice k trestům doživotí. Případ odhalil falešnost tvrzení, že atentátníci z metra byli malou místní izolovanou skupinkou bez napojení na al-Kajdu, neboť ukázal, že MI5 zaznamenala a nasnímala opakovaná setkání vůdce v pondělí odsouzené skupiny, kterou tehdy sledovala, se dvěma z vůdců sebevražedných atentátníků z metra. Chybou také bylo, že se tehdy, rok před oním londýnským útokem, už dál o dvojici nezajímala, a proto prý včas útoku nezabránila. Šéf MI5 Jonathan Evans vydal už v pondělí prohlášení tvrdící, že jeho zpravodajská služba se snaží teroristickým útokům předcházet, ale neměla a nikdy nebude mít takovou kapacitu, aby mohla vyšetřovat všechny podezřelé na periférii každého případu. To kritikové považují za nedostatečné vysvětlení, tvrdí, že minulá komise neviděla všechny potřebné snímky a viní Blairovu vládu ze zapříčinění situace. Dá se ovšem namítnout, že mnoho dalších útoků bylo včas odhaleno, takže není jasné, zda MI5 je opravdu tolik nekompetentní. Jak tento faktor ovlivní výsledky čtvrtečních voleb, není proto zcela jasné

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .