Osiřelá křesla ve vládě si nemůžeme dovolit

Po Daně Kuchtové z ministerstva školství, za kterou hledají zelení nástupce už týdny, stojí teď před obdobným dilematem lidovci. A ani tady se rychlé řešení nerýsuje. Například proto, že eventuální obsazení postu ministra pro místní rozvoj například pardubickým vicehejtmanem Romanem Línkem závisí - pokud by se vůbec mělo uskutečnit- na tom, jak rychle bude ODS schopna nahradit tamního zesnulého hejtmana. Ve hře jsou i některá další jména, například ostříleného administrativního matadora Cyrila Svobody, ale ani jeden z kandidátů nemá zřetelný předstih. Takže není vyloučeno, že se výběr protáhne.

Vzhledem k náplni práce ministerstva pro místní rozvoj je ale každé prodlení nebezpečné, protože jde o rezort, klíčový pro přísun peněz z Bruselu: ministerský vyjednávací tým sice hlásí, že Evropská komise už mu potvrdila brzké schválení sedmi regionálních operačních programů, a že schválení dalších je na cestě, ale aby si o ně mohly obce a další organizace doopravdy zažádat, potřebují prováděcí směrnice. A ty jim musejí poskytnout právě příslušná ministerstva v čele s ministerstvem pro místní rozvoj.

Situace je pro žadatele vážná rovněž kvůli personálnímu stavu Czech investu, který má mnohé programy administrovat, ale jeho zaměstnanci, kteří byli s těmito programy obeznámeni, museli odejít. Nedávno to vzdal i jeho nově dosazený ředitel. Přitom všichni víme, že když chybí šéf, pracuje úřad sice nějakou dobu ze setrvačnosti, ale určitě bez iniciativy a nových nápadů. Prostě podle parafráze starého českého rčení, že každá snaha bývá po zásluze potrestána. A protože je v Česku zvykem měnit osazenstvo ministerstev s příchodem nového ministra- zvlášť pokud je z jiné partaje- málem po vrátného, nelze se tomu divit. Za normálních okolností má mít totiž ministr k dispozici aparát úředníků, schopných profesionálně přetavit stranické cíle a předvolební sliby do konkrétních vládních usnesení a návrhů zákonů. Nový ministr pak přichází jen s minitýmem nejbližších spolupracovníků a je na svém křesle od toho, aby pro realizaci těchto předloh zajistil v kabinetu a v parlamentu podporu. Prosadit tuhle jednoduchou a úspornou logiku se u nás nicméně dodnes nepodařilo. Zákon o státní službě, který měl státní správu profesionalizovat a ochránit ji před politickými tlaky, byl hned po přijetí uložen k ledu. Nehodí se totiž žádné z politických stran. Ty argumentují tím, že zafixovat současný stav není žádoucí. Ve skutečnosti si ale zvykly rozdávat po každé změně na postu ministra místa svým věrným.

Z Bruselu už se teď žádného tlaku obávat nemusejí: zákon byl před vstupem do EU řádně přijat a jak to s ním u nás dopadlo v praxi, už nikoho nezajímá.

Mělo by to ale určitě zajímat voliče. Jde konec konců o jejich peníze. A o peníze, které nám poskytují ostatní evropské země z fondu soudržnosti, aby se ČR brzy dostala na průměrnou hospodářskou úroveň. A to nejen v Praze, ale i v odlehlejších regionech. Proto protékají právě ministerstvem pro místní rozvoj značné finanční prostředky. A proto je - bohužel- tak těžké dohodnout se na obsazení křesla, uprázdněného po Jiřím Čunkovi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .