Ordinace zdravého rozumu

Hlavním smyslem kampaně je připomínat, že když je zima, měli by lidé nosit teplejší oblečení, a naopak lehčí oděv v létě. Japonci si totiž zvykli své příbytky a zejména kanceláře v zimě přetápět a v létě naopak klimatizovat, přičemž celý rok tráví v podstatě v jediném typu oděvu: v obleku či kostýmku.

Tradiční japonský dům přitom žádné vytápění či kamna neměl, pouze otevřené ohniště uprostřed místnosti, které sloužilo především k přípravě pokrmů. Ve druhé polovině dvacátého století začali do budov integrovat vnitřní vytápění a od 70. let také klimatizaci. V historii lidé přizpůsobovali oděv přirozeným proměnám ročních období: v zimě doplňovali tradiční hedvábné kimono svrchním kabátkem či kožešinou, v létě nosili pouze lehké bavlněné kimono (jukatu) s menším ozdobným pásem, aby byl celý oděv vzdušný a snadno se udržoval. Spolu s reformami Meidži koncem 19. století však přejali západní oděv, který pro tamější klimatické podmínky není příliš přirozený.

Tradiční evropský oblek se přitom vyrábí buď z vlny nebo plátna, což jsou přirozeně hřejivé či chladivé tkaniny. Od druhé poloviny 20. století však došlo v prudkému rozšíření umělých, zejména polyesterových vláken, které přes jiné kladné vlastnosti nejsou tak příjemné, jako čistě přírodní materiály.

V současnosti nosí Japonci vzhledem ke striktním kulturně-sociálním pravidlům tmavé obleky (modré, šedé či černé), které se vyrábí téměř většinou z umělých či směsových vláken, dražší z vlny. Přitom i vlna může mít "chladivé" vlastnosti: koncem 90. let 20. století byla představena vlněné vlákno Cool Wool, které je určené právě pro klimatizované prostory či teplejší počasí, a umožňuje tak svým nositelům zachovat společenskou povinnost škrtivého obleku s kravatou.

Zimní oděv?|foto: Denisa Kollmannová

Přitom zejména starší generace Japonců se zdá být až neuvěřitelně otužilá: mnozí doma vůbec netopí, přestože teploty se pohybují leckdy kolem nuly. Ostatní ovšem používají k vytápění klimatizaci, což způsobuje velkou spotřebu proudu (při efektu puštěného fénu). Tradiční ani moderní japonské domy totiž nemají téměř žádnou izolaci. Není divu, že jedno z prvních zasedání japonského parlamentu v roce 1890 se proměnilo v prudkou hádku, zda mají poslanci nosit tradiční, nebo západní oděv.

Kampaň Warmbiz se snaží Japonce nabádat, aby v zimě nespoléhali na vytápěné kanceláře, ale rozpomenuli se na své kořeny, vzali si teplé ponožky, a odlehčili tak energetice i životnímu prostředí. Samozřejmě, že za tímto nápadem stojí žena - ministryně životního prostředí Juriko Koike.