Opusťte stereotyp a prožijte něco nového, protože plynutí času poměřujeme zážitky

Vnímání času závisí hodně na zkušenosti. „Pro malé dítě je většina zkušeností relativně nová nebo se opakuje teprve po několikáté, takže informace je uložena v paměti mnohem jasněji a vzpomínka na tuto událost je tedy jakoby delší.“

Čtěte také

Dnešní senioři jsou aktivní, chtějí nasávat nové dovednosti a držet krok s dobou, říká ředitel centra Elpida

„Pro starého člověka, který čte noviny či jede autobusem, tedy dělá něco, co zažil nespočetněkrát, je zpětně v paměti tato událost úplně krátká, protože to není pro něj vůbec nové a mozek ani nemá důvod takovou vzpomínku zaznamenat a dát jí důležitost.“

Závisí tedy na novosti našich zážitků. „Máte staré lidi, kteří neustále dělají něco nového nebo cestují a u těch se většinou nesetkáte, že by říkali, že jim život letí. Naopak staří lidé, kteří mají stejný stereotyp denního programu, jsou ti, kteří vám říkají, že život jim letí a utíká mezi prsty.“

Například v situaci, kdy něco nestíháte a třeba čekáte na autobus, tak velkou část své pozornosti věnujete právě tomu nestíhání a tudíž času samotnému. V tu chvíli vám přijde, že čas se hrozným způsobem táhne. Pak ale ve chvíli, kdy vás něco baví, tak času věnujete nulovou pozornost a tak vám protéká mezi prsty.
Kristýna Malenínská

Při zkoumání fenoménu vnímání času u zvířat vědci vycházejí z různých teorií. „Jednou z nich je tzv. Weberův zákon, který říká, že čím komplexnější a složitější je vjem, tím spíše ve jeho časovém odhadu uděláme nějakou chybu.“

„Například potkani jsou velmi precizní v čase. Dokážou se třeba naučit velmi přesně načasovat například 12 sekund, jsou-li motivováni odměnou. Také víme, že když jim aplikujeme látku, která mění vnímání času, tak pozorujeme stejný efekt jako u lidí.“

Lidé vnímají čas precizně

Lidské dobrovolníky vědci žádají, aby si během pokusů nepočítali, neklapali si nohou a podobně. „Chceme, aby člověk ten čas prostě vnímal jakoby celým tělem.“

„V naší probíhající studii napojíme člověka na EEG, měříme tedy aktivitu mozku a chceme po lidech, aby určili a zhodnotili, jestli nějaký časový interval je kratší, nebo delší. Ukazujeme na obrazovce třeba šedý čtverec, jednou 3 sekundy, podruhé 4 a dobrovolník má určit, který z nich byl na obrazovce déle.“

Většina teorií předpokládá, že hlavní oblastí, která souvisí těmito jevy, jsou bazální ganglia. Jde o oblast uloženou hluboko v mozku, shluk buněk a jádro, které souvisí s plánováním pohybu, ale i s odměnou za naši aktivitu.
Kristýna Malenínská

Výsledky ukazují, že také lidé jsou relativně velmi precizní, ačkoliv je to individuální. „Závisí to i na tom, jestli je člověk hudebně vzdělán nebo hraje na hudební nástroj. Může to být ale i spojeno s inteligencí či vzděláním.“

„Problematika vnímání času je velmi komplexní a vědci dodnes neví, co přesně je za tento jev zodpovědné... Jsme zatím na začátku výzkumu a neustále je co objevovat,“ shrnuje Kristýna Malenínská.

Celý pořad poslouchejte v audiu.