Opusťte stereotyp a prožijte něco nového, protože plynutí času poměřujeme zážitky

Hodiny (Ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hodiny (Ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Jak vnímáme čas? Proč nám někdy utíká jako voda, a jindy se doslova vleče? Hostem Studia Leonardo je Kristýna Malenínská z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR a Národního ústavu duševního zdraví.

„Zabýváme se výzkumem v intervalech v rámci sekund až desítek sekund,“ uvádí fyzioložka. „Toto tzv. intervalové časování nejvíce vnímáme také v každodenním životě používáme.“

Vnímání času závisí hodně na zkušenosti. „Pro malé dítě je většina zkušeností relativně nová nebo se opakuje teprve po několikáté, takže informace je uložena v paměti mnohem jasněji a vzpomínka na tuto událost je tedy jakoby delší.“

„Pro starého člověka, který čte noviny či jede autobusem, tedy dělá něco, co zažil nespočetněkrát, je zpětně v paměti tato událost úplně krátká, protože to není pro něj vůbec nové a mozek ani nemá důvod takovou vzpomínku zaznamenat a dát jí důležitost.“

Závisí tedy na novosti našich zážitků. „Máte staré lidi, kteří neustále dělají něco nového nebo cestují a u těch se většinou nesetkáte, že by říkali, že jim život letí. Naopak staří lidé, kteří mají stejný stereotyp denního programu, jsou ti, kteří vám říkají, že život jim letí a utíká mezi prsty.“

Například v situaci, kdy něco nestíháte a třeba čekáte na autobus, tak velkou část své pozornosti věnujete právě tomu nestíhání a tudíž času samotnému. V tu chvíli vám přijde, že čas se hrozným způsobem táhne. Pak ale ve chvíli, kdy vás něco baví, tak času věnujete nulovou pozornost a tak vám protéká mezi prsty.
Kristýna Malenínská

Při zkoumání fenoménu vnímání času u zvířat vědci vycházejí z různých teorií. „Jednou z nich je tzv. Weberův zákon, který říká, že čím komplexnější a složitější je vjem, tím spíše ve jeho časovém odhadu uděláme nějakou chybu.“

„Například potkani jsou velmi precizní v čase. Dokážou se třeba naučit velmi přesně načasovat například 12 sekund, jsou-li motivováni odměnou. Také víme, že když jim aplikujeme látku, která mění vnímání času, tak pozorujeme stejný efekt jako u lidí.“

Obecně jsou lidé ve vnímání času velmi precizní

Lidské dobrovolníky vědci žádají, aby si během pokusů nepočítali, neklapali si nohou a podobně. „Chceme, aby člověk ten čas prostě vnímal jakoby celým tělem.“

„V naší probíhající studii napojíme člověka na EEG, měříme tedy aktivitu mozku a chceme po lidech, aby určili a zhodnotili, jestli nějaký časový interval je kratší, nebo delší. Ukazujeme na obrazovce třeba šedý čtverec, jednou 3 sekundy, podruhé 4 a dobrovolník má určit, který z nich byl na obrazovce déle.“

Většina teorií předpokládá, že hlavní oblastí, která souvisí těmito jevy, jsou bazální ganglia. Jde o oblast uloženou hluboko v mozku, shluk buněk a jádro, které souvisí s plánováním pohybu, ale i s odměnou za naši aktivitu.
Kristýna Malenínská

Výsledky ukazují, že také lidé jsou relativně velmi precizní, ačkoliv je to individuální. „Závisí to i na tom, jestli je člověk hudebně vzdělán nebo hraje na hudební nástroj. Může to být ale i spojeno s inteligencí či vzděláním.“

„Problematika vnímání času je velmi komplexní a vědci dodnes neví, co přesně je za tento jev zodpovědné... Jsme zatím na začátku výzkumu a neustále je co objevovat,“ shrnuje Kristýna Malenínská.

Spustit audio

Odebírat podcast

autoři: Martin Srb, Ondřej Čihák|zdroj: Český rozhlas

Související