Ondřej Vaculík: Zánik Lidových novin
S Lidovými novinami se těžko loučím, měl jsem je předplacené už od vydání prvního čísla v roce 1988, tehdy ještě ilegálně. Během let jsem je ale vícekrát chtěl odhlásit, naposledy když v roce 2013 vydavatelství koupil Agrofert Andreje Babiše. Tatínek, Ludvík Vaculík, do nich ovšem psal až do své smrti v roce 2015, a já tedy vydržel.
Ostatně sledovat jejich vývoj a proměny bylo zajímavé: K prvnímu dočasnému odchýlení od občanského a nadstranického pojetí došlo už za zástupce šéfredaktora Karla Kříže, který je ideově přichyloval k ODS, k Václavu Klausovi.
Čtěte také
Později, když vznikla po tak zvaném sarajevském atentátu Unie svobody, Lidovky s ní naopak sympatizovaly ve snaze o ozdravění politiky. Svými sympatiemi a antipatiemi se i nadále různě vlnily, ale nejhorším jejich obdobím bylo vskutku to babišovské.
Zvláště v době, kdy Babiš (ANO) byl ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky (tehdy ČSSD), kterému podrážel nohy, jak mohl, a Lidovky mu v tom notně pomáhaly. O Sobotkovi psaly často i nactiutrhačně.
Čtěte také
Po minulých volbách se jejich komentátoři stejnou silou zakousli do Petra Fialy, jako by stále věrně sloužily svému majiteli na úkor objektivního nadhledu. Podle jejich komentářů se Fialově vládě nepovedlo nic ani omylem.
Je tu však paradox: Lidové noviny stály na straně Ukrajiny, v čemž více méně souzněly s politikou vlády, ovšem aniž by jí to přičítali k dobru. Lidovky zkrátka psaly tak, jako by vyhlížely nějakou vládu lepší.
Koupil, aby je zničil
To ale jejich čtenáři nesdílejí, naopak se obávají vlády horší. Lidovkám Babišovou vinou velmi ubylo čtenářů, a vlastně on zavinil jejich konec. Nedivil bych se, kdyby ze zániku slavného periodika, které se odkazovalo ke Karlu Čapkovi a inteligentním čtenářům, měl radost: Koupil je, aby je zničil, a včas je prodal. Měli jsme je rádi.
Čtěte také
Obzvláště jejich přílohu Orientaci, kde jsme čítávali články historiků, úvahy a rozhovory. V každé Orientaci měl svou stránku historik architektury Zdeněk Lukeš nebo kritik Ondřej Horák. Rád jsem četl také Poslední slova, zejména Ivy Pekárkové, Jaroslava Veise a jazykovědce Karla Olivy.
Unikátní rubrikou, vedenou už mnoho let, byl v pátečním vydání seriál Kalendář hrdinů, v němž historikové Vojenského historického ústavu přibližovali osudy našich vojáků, hrdinů první i druhé světové války v zahraničí. Bylo jich stovky!
Lidovky také měly zajímavé historické seriály například o husitském hnutí, o Bílé hoře, nebo o Mnichovu v roce 1938, a ten poslední, dvacetidílný je o našich vlasteneckých šlechticích, kteří ve svém provolání dvakráte vyjádřili svou sounáležitost s osudem ohroženého Československa, v roce 1938 a 1939.
A také mi bude chybět kulturní rubrika s články divadelní kritičky Jany Machalické. S Lidovkami končí jedna epocha našeho polistopadového vývoje. Obávám se, že bohužel ta lepší.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
