Ondřej Soukup: Zajatci jsou rukojmími zamrzlé situace na Donbasu
Ruský prezident Vladimir Putin vyzval k výměně zajatců na Donbasu. Existují ale dobré důvody proč to nejspíše znovu nedopadne.
Napsala mi paní Tamara. Dnes žije v Kyjevě, ale pochází z Doněcku. Když začala válka, vzala děti a s manželem odjeli prakticky s prázdnýma rukama. Její manžel Ihor se na podzim 2015 vrátil domů, aby se pokusil zachránit alespoň něco z rodinného majetku.
Jenže kdosi ho poznal a udal místním tajným službám, že je to určitě ukrajinský špión. Od té doby je v zajetí. Tamara se mne ptala, jestli si myslím, že teď, když ruský prezident Vladimir Putin vyzval obě strany k výměně zajatců, konečně oslaví Nový rok spolu se svým mužem. Odpověděl jsem něco opatrně optimistického, ale myslím, že to neznělo moc přesvědčivě.
Separatisté vězní asi dvě stovky lidí, další desítky jsou ve vězení v samotném Rusku. Za propuštění jednoho z nich, 62letého duchovního Ihora Kozlovského, se nedávno u Vladimira Putina přimlouval Miloš Zeman.
Český prezident tehdy vyjádřil naději, že by se Kozlovský mohl dostat na svobodu v rámci výměny zajatců. Což je ostatně bod číslo šest minských dohod, které zastavily aktivní fázi bojů na Donbasu. Základní princip všichni za všechny nebyl dodržen nikdy.
Situace řešení nemá
Zpočátku proběhly některé výměny, ať už oficiální nebo neoficiální. Některé lidi se jejich příbuzným podařilo vykoupit u polních velitelů separatistů, kteří je věznili. Ale s tím, jak sílila kontrola ruských tajných služeb nad různými oddíly separatistů, výměny zajatců ustaly. Poslední z nich proběhla v prosinci loňského roku.
Důvodů je celá řada. Obě strany se nemohou shodnout na seznamech vězňů a především je celý proces rukojmím nejrůznějších politických tlaků. Separatistické republiky například od Kyjeva požadovaly přijetí zákona o amnestii separatisty, což je také součástí minských dohod. Až potom, tvrdili letos na jaře, se dá jednat o výměnách vězňů.
I nyní jsou problémy. Počátkem týdne Rusko stáhlo své zástupce ve Smíšené kontrolní komisi, která měla dohlížet na dodržování příměří. Prý kvůli tomu, že Ukrajinci pro ně vytvářeli nesnesitelné podmínky.
Realita je taková, že komise již delší dobu nebyla příliš funkční, její práci dělala hlavně mise OBSE. Jenže jde o gesto ve válce symbolů.
Z vojenského hlediska situace řešení nemá a k politickému řešení zase ani jedna strana nemá sílu a chuť. Minské dohody přežívají jen kvůli tomu, že je to lepší než nemít nic. Takže zbývá jen periodické ostřelování bez posunu fronty a znepříjemňování života protistraně. Bojím se, že letos paní Tamara svého manžela u stromečku nepotká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
