Ondřej Soukup: Vladimir Putin – „hodný“ člověk?
Ještě před pár dny všichni spekulovali, co vlastně Rusko od Ukrajiny chce. Ještě na jaře se mluvilo o federalizaci nebo o ruštině coby druhém státním jazyku.
Přes léto ale najednou nikdo z velkých jmen o Ukrajině nemluvil a zaznívaly jen hlasy separatistů o tom, že s Ukrajinou již nikdy nebudou. Nyní už to víme.
Jako první to formuloval bývalý ombudsman Vladimir Lukin. Obecně vážený člověk, který je pro nás zajímavý tím, že v roce 1968 protestoval proti invazi vojsk do Československa.
V rozhovoru s mokevským spin doctorem Maratem Gelmanem prohlásil, že Kreml nemá zájem na tom, aby Donbas byl samostatný nebo se, nedejbože, připojil k Rusku. „Získat Donbas a ztratit Ukrajinu by byla porážka. To už s tím nemuseli začínat,“ řekl Lukin.
Naopak, Doněck s Luhanskem mají zůstat v rámci Ukrajiny, aby současně sloužily jako pojistka toho, že země nikdy nevstoupí do Evropské unie a hlavně Severoatlantické aliance.
Podle Lukina ale dobrá zpráva je, že nyní už se nebude tolik bojovat a umírat. „Armády jako takové jsme tam poslali jen tolik, aby Kyjev pochopil, že tohle nikdy nevyhrají. A budou si muset sednout ke stolu s těmi, na které Putin ukáže,“ vysvětloval Lukin.
To, co se v sobotu zdálo utopií, se náhle v pondělí začalo naplňovat. Vyjednavači separatistů náhle prohlásili, že jsou ochotni zůstat v rámci Ukrajiny, za určitých podmínek samozřejmě.
Ve středu zase spolu hovořili Vladimir Putin a Petro Porošenko a dohodli se na trvalém příměří. Tedy potom Kyjev prohlásil, že to je dočasné, a Moskva zase, že Rusko se na ničem nemohlo domluvit, protože není stranou konfliktu.
Nicméně není třeba si dělat iluze. Rusko stranou konfliktu je, jeho vojáci tam bojují a umírají, a Moskva separatisty zcela ovládá. Kvůli tomu také v nedávných týdnech z vedení tzv. lidových republik byli odstraněni všichni občané Ruska, včetně Igora Strelkova, polního velitele ze Slavjansku, ze kterého ruská propaganda udělala hrdinu formátu Robina Hooda. Místní, kteří přišli na jejich místa, poslouchají Kreml jako hodinky.
Stejně tak ukrajinská armáda není schopná v krátkodobém horizontu se znovu pokusit obsadit Donbas silou. „Naše armáda byla schopná bojovat se separatisty, ale jak se ukázalo, proti elitním ruským útvarům už to bylo horší,“ řekl na zasedání vlády premiér Arsenij Jaceňuk a nešťastný výraz na jeho tváři byl více než výmluvný.
Vladimir Putin dosáhl svého. Pravděpodobně skutečně neměl v plánu obsadit vojensky celou jihovýchodní Ukrajinu. Přinejmenším poté, co se ukázalo, že kromě Krymu skutečné proruské nálady panují už jen v Doněcku a Luhansku.
Neměla by nás plést mediálně propíraná výhružka o obsazení Kyjeva během dvou týdnů, pronesená v rozhovoru s předsedou Evropské komise Barrosem. To skutečně nebylo oznámení o budoucí možné okupaci, ale že pokud by chtěl, tak tam za čtrnáct dní bude. Tudíž to, že tam není, je z jeho strany vlastně šlechetné gesto.
To je ostatně jeho oblíbený rétorický trik, každý, kdo si někdy vyčlenil pár hodin času na sledování populárních televizních rozhovorů ruského prezidenta se svým lidem, tenhle způsob argumentace zná.
Odkazuje i na starší tradici, zhmotněnou v sovětském vtipu o dědovi, který vypráví vnukům o svém setkání s Leninem. „Moc hodný člověk to byl. Zfackoval mě. No, mohl mě taky zastřelit. Hodný člověk.“
Otázkou pro Evropu ale zůstává, zda takováto realpolitika by měla Vladimiru Putinovi dlouhodobě procházet. Abychom si po čase také neříkali: „Vlastně to byl hodný člověk.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
