Ondřej Soukup: Razie proti knihovně ukrajinské literatury v Moskvě svědčí o dalším potlačování svobody slova v Rusku
Vypadalo to zvláštně. Pět dvoumetrových příslušníků ruské vězeňské stráže v plné výbavě eskortovalo skoro 60letou ženu, která jim sahala sotva výše než nad pupek. Člověk by si řekl, že do soudní síně přivádějí přinejmenším sériovou vražedkyni.
Ve skutečnosti se paní jmenuje Natalija Šarinová a je šéfkou ukrajinské knihovny v Moskvě. Prokuratura ji obvinila z podněcování národnostní nesnášenlivosti, protože při razii v knihovně policisté měli objevit knihy ukrajinského nacionalisty Dmytra Korčynského, které byly již dříve ruskými úřady označeny za extremistické.
Celý případ nese rysy absurdního dramatu. Dmitro Korčynskyj ovládá umění sebepropagace velmi dobře.
Jeho organizace Ukrajinské bratrství posílala své mladé členy bojovat do Čečenska proti ruské armádě. Poměrně rychle ale svůj kredit ztratil, když se ukazovalo, že peníze kamsi záhadně mizely, kdysi plamenný rétor náhle našel společnou řeč s tehdejším ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou, a dokonce v roce 2005 Korčynskyj přednášel na letním sletu proputinovského hnutí Naši.
Na dva roky se spojil i s, jemně řečeno, extravagantním filozofem Alexandrem Duginem, dnes prominentním ideologem tzv. Novoruska.
Mimochodem lidé Korčynského byli první, kdo začal s násilím na Majdanu počátkem prosince roku 2013, kdy protesty byly mírumilovné.
Tehdy záhadným způsobem ovládli bagr, kterým se pokoušeli prorazit kordon policejních těžkooděnců na ulici Bankovaja kousek od prezidentské kanceláře.
Natalija Šarinová také věru není žádná ukrajinská nacionalistka, ba spíše naopak. Dlouholetá úřednice moskevského magistrátu byla jmenována do čela ukrajinské knihovny, která patří do systému municipálních knihoven, v roce 2004.
Tehdy to vyvolalo protesty ukrajinské diaspory, která namítala, že Šarinová ani neumí ukrajinsky.
Skandál se dostal až mezinárodní úroveň, kdy tehdejšímu ukrajinskému prezidentovi Viktorovi Juščenkovi Vladimir Putin odpověděl, že moskevská ukrajinská knihovna je „příkladnou kulturně-osvětovou institucí“.
Proukrajinští aktivisté také vzpomínají, jak Šarinová zakázala v roce 2010 činnost filmového klubu, který podle jejího názoru promítal „destruktivní filmy“.
Za trestním stíháním ředitelky ukrajinské knihovny stojí místní zastupitel Dmirtij Zacharov, který si vetknul boj proti „chochlům“ a za doněcké separatisty jako svůj hlavní úkol.
Četba jeho profilů v sociálních sítích vás sice nepřesvědčí o jeho vzdělání, leč rozhodně rozšíří vaše znalosti v oblasti ruského argotu. Ukrajinské knihovně a jejím pracovníkům slovy nehledanými slibuje, že skončí, řekněme, v řiti.
V této souvislosti se objevily komentáře, srovnávající současné události se stalinskými masakry 30. let. Historické analogie obvykle nemám rád, většinou srovnávají nesrovnatelné. Ale teď jsem se zarazil.
Nemyslím tím trest, za Stalina by Natalija Šarinová byla nejspíš popravena ve sklepě na Ljubljance a její příbuzní by putovali do gulagu, zatímco dnes skončila v „pouhém“ domácím vězení.
Podobná je v tom ta neurčitost, kdy nikdy nevíte, proč jste se dostali do soukolí represivní mašinérie.
Šarinová tvrdí, že většina knížek, které byly policií zabaveny, ani nemá razítko knihovny. Ne že bych jí přál něco zlého, ale troufnu si odhadnout, že jí tato obhajoba nebude nic platná.
Statistika je neúprosná. 98 procent všech případů (nejen těch politických), které se dostanou před soud, končí rozsudkem vinen. Takže pokud Natalija Šarinová dostane podmíněný trest, tak bude ráda.
Jistě, tohle je jeden případ, vyvolaný aktivitou místního člena Našich, organizace oponenty přezdívané Putinjugend. Jenže je to součást širšího trendu.
Skupina poslanců v parlamentu nyní navrhuje zákon, který by ruským občanům a institucím zakazoval poskytovat informace zahraničním organizacím a občanům, aniž by si předtím vyžádali souhlas ruské tajné služby FSB.
Trest pro občany má být pokuta ve výši 100.000 rublů, teda více než 40.000 korun, pro organizace řádově vyšší.
Moji známí, kteří pracovali nebo pracují pro Kreml, mi říkají, že to je jen další bláznivý nápad poslanců, kteří se snaží ukázat svou loajalitu.
Já se ale nemohu zbavit pocitu, že i oni mi za nějakou dobu přestanou zvedat telefon nebo odpovídat na e-maily. Kdoví, třeba za pár let by to proti nim mohl někdo vytáhnout.
Josif Vissarionovič Džugašvili, obecně známý jako Stalin, by z takové atmosféry jistě měl radost.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
