Ondřej Soukup: O procesu s ekologickou aktivistkou v ruském Saratovu
Olga Picunova je vystudovaná bioložka a ekologická aktivistka ze Saratova. Bojovala proti znečišťování místní přehrady, založila místní pobočku světového fondu ochrany divoké přírody, vyučovala ve školách ekologickou výchovu.
Stejně jako na mnohé její kolegy dopadl nový zákon, označující nevládní organizace, které mají byť část financování z jiných zemí, za zahraniční agenty. Těm se toto pochopitelně nelíbí a tak značná část ruského nevládního sektoru momentálně prochází soudní anabází, během které se povětšinou neúspěšně snaží této urážlivé nálepky zbavit.
Výjimkou nebylo ani zasedání saratovského soudu, který zamítl předchozí odvolání Picunové. Do soudních análů se ale proces zapíše vystoupením soudního znalce. Viktor Kupin, přednášející z katedry politologie saratovské státní právní akademie, napsal, že činnost asociace Partnerství pro rozvoj, kterou vede Olga Picunova, má “protistátní charakter a má za cíl destabilizaci politické situace v saratovské oblasti.” Ještě zajímavější je další pasáž. “Začíná to financováním a pak je na řadě Dullesův plán, který byl vypracován hned po válce. To je všeobecně známá praxe Spojených států. Saratovská oblast je jádrem Eurasijského svazu, proto všechno úsilí je napřeno právě sem,” tvrdí v posudku soudní znalec.
Nikdy jste neslyšeli o Dullesově plánu? V Rusku skoro každý. Zastánci této spiklenecké teorie tvrdí, že v roce 1951 budoucí šéf CIA Allen Dulles vypracoval plán zničení Sovětského svazu pomocí propagandy, zaměřené na podněcování vzájemné nenávisti národnostních a sociálních skupin, ztrátu kulturních tradic, mravních hodnot a na morální rozklad společnosti. Teorie je to populární. Hovořil o ní šéf komunistické strany Gennadij Zjuganov, současný ekonomický poradce Vladimira Putina Sergej Glazjev nebo známý filmový režisér Nikita Michalkov.
Přitom pokusy najít anglický text doktríny nebyly úspěšné bez ohledu na to, že americké archivy té doby jsou prakticky zcela veřejně přístupné. Jde totiž s pravděpodobností, hraničící s jistotou, o falzum. Vytvořené na základě románu sovětského spisovatele Anatolije Ivanova „Věčné volání“, který vyšel v roce 1981. en základní teze údajného plánu vložil do úst bývalého carského četníka a následně nacistického kolaboranta Lachnovského. “Všechno zlato, všechny materiální zdroje vložíme do zblbnutí lidí. Zasejeme tam chaos, zaměníme jejich hodnoty za falešné,” říká v románu Lachnovský.
Této teorii nahrává i fakt, že poprvé se tzv. Dullesův plán objevil v roce 1993 v časopise Molodaja gvardija, který sám Ivanov redigoval. Literární vědci objevili také podobné teze v románu „U černých rytířů“ kyjevského spisovatele Jurije Dold-Michajlika, vydaného v roce 1965 nebo ve slavné knize „Běsi“ Fjodora Dostojevského.
Vtipné na tom je, že údajný Dullesův plán je také zrcadlovým odrazem jiné knihy, vydané v roce 1946 ve Velké Británii. Jmenovala se „Pravidla komunistické revoluce“ a mělo jít o dokument Kominterny, objevený spojeneckými vojsky v Německu ještě v roce 1919. “Rozložit mládež, odcizit jí církev. Vnutit jí zájem o sex. Přenést pozornost lidí od politiky k sexu, sportu a dalším nepodstatným věcem. Zničit víru lidí v jejich přirozené vůdce a vysmívat se jim,” píše se v brožuře, která během studené války byla mnohokrát přetiskována.
Na stejnou notu hrál i zakladatel scientologické církve Ron Hubbard. Ten v roce 1960 publikoval práci „Promývání mozků“. Příručka ruské psychopolitiky. “Když uděláte dostupné všelijaké drogy, dáte dospívajícím alkohol, budete mu cpát sexuální literaturu, tak psychopolitika může rozvíjet jejich tendence k nicnedělání, bezcílnému trávení času a chaosu, tak mládež můžete popostrčit k volbě takového systému, který ho nebude v tomto omezovat, tedy ke komunismu,” píše sci-fi spisovatel Hubbard.
Je trochu laciné se posmívat podobným spikleneckým teoriím. Nicméně verdikt saratovského soudu dává tomuto zjevnému falzu právní platnost. Není to poprvé, co z Ruska podobný dokument vzešel a následně byl využit pro jednu z největších tragédií dvacátého století, holocaust. Ten další dokument se jmenoval „Protokoly sionských mudrců“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
