Ondřej Konrád: Stálo by Babišovi půl procenta HDP za pucování od Trumpa?

Nepochybně mají podobné touhy jako onen amorální Žolík i generality všech armád světa, přičemž některým jejich touhy politici vrchovatě plní. V posledních letech dokonce bohatěji než dřív, i když to zatím na třetí světovou nevypadá.

V Bílém domě se toho řekne…

A umíme si představit, že nad prospekty nejnovějších produktů vojenského průmyslu vzdychají také příslušníci českého generálního štábu, kteří vědí, že jsme sice v elitním klubu jménem NATO loajálními spojenci a ceněni jsou chemičtí specialisté, ale jinak sedíme v pomyslném velitelském stanu u vedlejšího stolu. To by se dalo vysvětlovat velikostí jak republiky, tak našeho HDP.

Čtěte také

Ve výdajích na obranu jsme v NATO pátí od konce, v roce 2024 se to změní, věří velvyslanec Landovský

Protože když na armádu vydá 1,2 % hrubého domácí produktu, tedy stejně jako nyní Česká republika, třeba Německo, rovná se to skoro 50 miliardám dolarů, zatímco v našem případě jde o asi 75 miliard korun. Taková je realita. Vždyť i tu největší chloubu, stíhací letku, máme toliko pronajatou a tuzemské vlády drží armádu tradičně nakrátko.

I když se loni v březnu zdálo, že se věci mění, neboť Andrej Babiš slíbil v Bílém domě USA požadovaná 2 % do roku 2024, na což Donald Trump drsně tlačí a nechce slyšet výmluvy.

Třeba že by česká armáda ani nevěděla, jak takovou částku efektivně použít, což premiér, když mu od setkání se zlatohlavým prezidentem lehce odlehlo, mimo jiné také řekl. A že nic není tesáno do kamene, a hlavně že 2 % znamenají kolem 130 miliard, což je rozpočtově neúnosné.

Hamáček a háček

A když se minulý týden blížila mnichovská bezpečnostní konference, kde se o citlivé otázce mělo samozřejmě také hovořit, šlapal na brzdu i šéf ČSSD Jan Hamáček, podle kterého se na 2 % určitě za čtyři roky nedostaneme, když nejsou peníze na penze a platy, a měli bychom se napevno zastavit pod číslem 1,5.

Čtěte také

Summit NATO řeší výdaje na obranu, základny na východě i Trumpa s Putinem

K ničemu většímu Hamáček nevidí politickou vůli. Snad tím sebekriticky myslel úsilí nejen hnutí ANO, ale i své strany naklonit si voliče usměvavou štědrostí, kvůli níž se na armádu a tudíž pevné usazení v Severoatlantickém paktu už pak nedostane.

Do Mnichova nakonec premiér nejel, to ale neznamená, že by byl odříznut od světa. Ani že by naopak o jeho a Hamáčkových výrocích americká strana nevěděla. Od čeho má v Praze ambasádu? A tak žádný div, že se hned v pondělí objevil na premiérově Facebooku vzkaz: však bychom přece do roku 2024 mohli ke těm 2 % dojít! I když to má háček: musí být stabilní ekonomický růst.

Ale třeba ani to není nikam tesáno. A až si dá Trump, kráčející za druhým funkčním obdobím, při příštím setkání ruce v bok a nasadí výhružný tón, háček se může úplně rozplynout. Protože nechat se degradovat na nějaký opomíjený satelit Babiš určitě nechce. A i on by si dal v premiérském úřadě ještě jedno kolečko, během něhož by si zas česká armáda mohla pořídit nějaké nové a účinné hračky. Budit respekt není od věci.