Ondřej Konrád: Slova o přátelství, spolupráci i amatérismu
Hovořívá se o pevné tradici, ale třeba připomenout, že před dvaceti lety mířil prvý prezident samostatného Česka Václav Havel nejprve do Vídně. Záhy se pak sice sešel s Michalem Kováčem, jenomže na Pražském hradě. A na Slovensko zavítal až začátkem léta a ještě ne do Bratislavy, nýbrž do Smolenice, kde se znovu potkal se svým protějškem. S nímž pak ještě před koncem prázdnin natáčel televizní debatu už ve slovenské metropoli, ale oficiální návštěva země to nebyla. Šlo ovšem o specifickou situaci. Havel neměl zrovna důvod usmívat se na premiéra Mečiara a garnituru HZDS a v paměti musel ještě mít, jak zdivočelý dav zkoušel převrhnout v centru Bratislavy jeho auto, když byl ještě prezidentem federálním.
Ale pak už šlo o zvyklost zahajovat zahraniční cesty právě na Slovensku. Je to také přirozené pěstovat co nejlepší vztahy mezi zeměmi, které tvořily z většiny minulého století společný stát a mají k sobě po mnoha stránkách velmi blízko – především jazykově. Miloš Zeman se tudíž vydal nejprve do Bratislavy podle všeobecného očekávání. I když lze s trochou poťouchlosti poznamenat, že jeho slovenský kolega před lety patřil mezi ty, s nimiž si Havel rukou třást nechtěl. Ale co naplat, Slováci si Ivana Gašparoviče vybrali ve všelidovém hlasování a to nelze nerespektovat.
K Zemanovi mají na Slovensku vztah asi celkem dobrý, i když by mu někteří mohli připomínat, jak zapáleně druhdy horlil proti rozdělení bez toho, aby se k tak závažné věci vyjádřily populace obou zemí, neboť rozpad federace neměly ve volebním programu strany, které vyhrály na jaře 1992 jak v Čechách, tak na Slovensku. Ale nynější český prezident už dávno ví, že byl vznik samostatných států nevyhnutelný a bylo dobře, že k němu došlo rychle a hladce. Sám také přispěl coby premiér k definitivnímu majetkovému vypořádání. A jeho známý někdejší výrok o nevalné kvalitě slovenského piva – dobrému tak na čištění zubních protéz – byl spíš brán jako typicky zemanovský vtip. Na Slovensku také lidi dobře vědí, že ve vaření piva mají jejich čeští bratři neporovnatelně větší tradici a mezinárodně úctyhodnou pověst.
A vážně – populární slovenský premiér Robert Fico je Zemanovým přirozeným politickým partnerem a jeho zvolení českým prezidentem uvítal.
Prvý den Zemanovy návštěvy nic překvapivého přinést nemohl, padala očekávaná slova o spolupráci hospodářské i vojenské, o přátelství, potřebě utužení Vyszegrádské čtyřky a tak podobně. A tak se vlastně jen čekalo, zda a jak přijde na přetřes v Čechách kritizovaný Zemanův záměr instalovat na post naší velvyslankyně na Slovensku Livii Klausovou, což je obecně vnímáno jako projev vděku rodině Klausově za podporu při prezidentské volbě. Na tiskové konferenci se o tématu skutečně mluvilo a český prezident komentoval veřejně projevený nesouhlas ministra zahraničních věcí Karla Schwarzeberga s jmenováním paní Klausové slovy, že by mohla být „zvážena otázka amatérismu.“ Rozuměj – že se věc předem takříkajíc „provalila“, což Zemanovi ani Klausové jistě není po chuti. Těžko si ale mohli myslet, že se tak kontroverzní krok podaří utajit a paní Livii v tichosti jmenovat. Slovo amatérismus se nyní zcela jistě bude objevovat na diskusních fórech, jenomže spíš v souvislosti s tím, že paní Klausová není profesionální diplomatkou. A že celý záměr má až amatérsky průhlednou příčinu. Trochu trapné je možná i některým slovenským politikům. Ale komentářů se musí profesionálně zdržet.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.