Ondřej Konrád: Senát bude vládě dál užitečný
Vloni slavil, i když dost potichu, český senát čtvrtstoletí existence. Tedy faktické. Neboť na papíře, v ústavě, byl zakotven už od Nového roku 1993. Jenže naplnit horní komoru se jakoby politikům moc nechtělo, což bylo zvlášť patrné na hlavním hybateli domácího dění prvé půle 90. let Václavu Klausovi.
Který měl nadto v dobré paměti, jak vehementně se krátce před zánikem Československa dožadovali poslanci ODS sedící v rovněž logicky končícím Federálním shromáždění, aby se vznikem samostatné České republiky automaticky přešli do jakéhosi senátního provizória. Neb se náhle ocitali ve vzduchoprázdnu. Jenže Klaus pro to jaksi neměl pochopení.
Válčící prezidenti
Mimo jiné i proto, že senát jako takový považoval za nadbytečný a do jisté míry to vsugeroval také občanům. Během pozdějšího prezidentství také se senátem sváděl četné šarvátky. Na což navázal v protisenátní rétorice značně přitvrzující jeho nástupce Zeman.
Čtěte také
Nejenže opakovaně navrhoval senát finančně takříkajíc vyhladovět, ale nedávno dokonce předal ministru spravedlnosti podnět ke zkoumání, jestli se v době Zemanovy loňské hospitalizace senát nedopustil sabotáže. A vdově po bývalém šéfovi senátu Kuberovi zase asi nikdo nevyvrátí, že její manžel náhle zemřel ve stresu z tlaku, který na něho vyvíjela prezidentská kancelář kvůli Kuberově plánované cestě na Tchaj-wan. A ovšem: podle posledního průzkumu důvěry vůči ústavním institucím hodnosti dosáhl prezident pouhých 28 procent, zatímco senát třiceti dvou. Víc i než vláda a dolní parlamentní komora.
Takže na jedné straně leckdo dodnes smysl senátu nechápe a vidí v něm spíš jen „odkládárnu“ politiků za zenitem, na straně druhé si horní komora nevede tak zle. A momentálně je svým složením také přímým spojencem sněmovní většiny a tudíž i vlády. Před premiérem Fialou si takovýhle luxus druhdy užíval jen Mirek Topolánek. Což ovšem nezabránilo jeho předčasnému pádu.
Vystrčil vs. Čapí hnízdo
Fiala ale funkční období dosloužit může a senát by mu měl být pomocníkem i po podzimních volbách. Poměr sil se v něm zvrátit nemůže, když momentálně má hnutí ANO pět senátorů a SPD žádného a ze sněmovny vypadlí ČSSD tři a komunisté opět nulu.
Čtěte také
Čili spíš asi půjde o to, jestli se kauza Dozimetr projeví na výsledku STANu, což ale při specifice dvojkolové volby většinou místně známých osobností nastat nemusí. A samozřejmě bude centrem pozornosti, jestli předseda Senátu Vystrčil obhájí mandát v jihlavském obvodě. Kde proti němu mimochodem postavilo hnutí ANO paní Nagyovou, dříve Mayerovou, spolu s Babišem obviněnou kvůli dotacím na Čapí hnízdo.
Někdo si asi řekne, že senátorská imunita stojí pokus. I když asi předem odsouzený k nezdaru. Pokud ale Vystrčil uspěje, jak se říká na celé čáře, může mu to dodat kuráž k uvažované prezidentské kandidatuře. A v tom případě by měl mít za sebou plnou váhu podpory své ODS, potažmo celé koalice Spolu. Jenže ta podle všeho na prezidentskou partii už rezignovala a jen maximálně vyjádří sympatie k někomu z nezávislých kandidátů a odmítne Babiše.
Vystrčil, disponující v horní komoře největším klubem (vedle osmnácti zástupců ODS je v něm ještě devět dalších), by naopak mohl předsednický post hladce obhájit, a to rozhodně není špatná perspektiva. Zvlášť když trend zvýšené důvěryhodnosti Senátu může nejen pokračovat, ale i posilovat. K čemuž třeba přispěje také příští prezident. Tedy pokud jím nebude Andrej Babiš. Pak by musela ze třetiny obměněná, ale stále pravicově-liberální horní komora zůstat trvale ve střehu. Jak je za léta vcelku zvyklá. A což evidentně konvenuje zhruba třetině populace. Tedy zatím, třeba se to ještě zvedne.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka