Ondřej Konrád: Satisfakce i šance pro Jiřího Fajta

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Policie odložila dvě trestní oznámení na bývalého ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta

Jedno je jisté, za pouhých jedenáct měsíců ve funkci ministra kultury dosáhl Antonín Staněk pozoruhodných výsledků.

Od polokmotrovství rozhořčené knihy někdejšího předsedy KSČM Grebeníčka proti restitucím církevního majetku až po vážné nakročení ČSSD z vládní koalice. Přičemž v centru Staňkovy turbulentní mise stála náhlá rozhodnutí odvolat ředitele dvou významných obrazáren.

U Michala Soukupa z olomouckého Muzea umění se nabízela varianta, že si tamní politik Staněk vyřizuje cosi snad až osobního. A u Jiřího Fajta, což vyvolalo mohutnou reakci doma i v kunsthistorickém zahraničí, leckdo tušil pozadí hlavy státu. Vedoucí se šéfem pražské Národní galerie dlouhodobou válku.

Prezident totiž svého otevřeného kritika Fajta trvale odmítal jmenovat profesorem. Ačkoli ten požívá coby expert na středověké umění mezinárodního renomé, a Národní galerii značně rozhýbal i k rozmachu do současnosti a ke kontaktům se světem.

Velký úklid

Mohlo se navíc snadno zdát, že šlo jaksi o dvě mouchy jednou ranou a Miloš Zeman ochotného ministra především využil k fackování sociální demokracie. Což je jeho oblíbenou kratochvílí.

Tomuto vidění mohutně přispívala měsíce se táhnoucí tahanice o Staňkova nástupce. Znervózňující – a o to také třeba šlo – premiéra Babiše, který přece jen preferoval vládu s ČSSD před vnucovaným partnerstvím vedle KSČM navíc i s Tomiem Okamurou. Ve hře se dokonce zjevila možnost ústavní žaloby na nekonajícího, svéhlavého prezidenta. Jak známo, nakonec se situace jakž takž zklidnila. Když si – opět viděno z jednoho úhlu pohledu – prezident dostatečně užil ukázky, kdo tu tahá za delší kus provazu.

To už byl pan Staněk, jevící se jako klasická figurka na jedno použití, zase jen poslancem. A po něm přišedší Lubomír Zaorálek svižně rušil jeden jeho krok za druhým, včetně anulování špatně vypsaného tendru na ředitele Národní galerie. A tak dále, několik podivných a až zlovolně vyhlížejících verdiktů Staněk učinil během posledních hodin v úřadu. Tedy jaksi bez odpovědnosti.  

Bude se mu chtít?

A nebude se jistě muset zodpovídat ani za odvolání Fajta, byť ho opíral o hned dvě trestní oznámení kvůli odměnám za přípravu velkých projektů. Policie je nyní ovšem odložila a Zaorálek se ihned bývalému řediteli omluvil za „újmu na profesní a osobní pověsti, jakož i na jeho dobrém jménu”.

Ondřej Konrád

Dodejme, že policisté dali už dříve stranou Staňkovo trestní oznámení i na Soukupa. A také, že nedávno vypsaného výběrového řízení Národní galerie by se tedy nyní Fajt mohl účastnit. Asi nikoli bez šancí. Ale nebylo by divu, kdyby jej mocenské hry, jichž se stal krajně nepříjemným, doslova kriminalizovaným objektem, už odradily. Zaorálek není jistě žádný Staněk, ale zase asi nebude ministrem kultury tak dlouho, kolik by ředitel potřeboval nejen k restartu instituce, ale k její důstojné budoucnosti.  

Autor je komentátor Českého rozhlasu